8 C 108/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 95 856,62 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]). Původní žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 95 856,62 Kč. Žalovaná však předmětný úvěr spolu s příslušenstvím nevrátila včas, tj. do [datum], ačkoli byla upomínána. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. K nařízenému jednání ve věci dne [datum] se žalobce po předchozí omluvě a žalovaná bez předchozí omluvy nedostavili. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná byla ze strany žalobce před samotným uzavřením smlouvy o úvěru obeznámena ohledně základních charakteristik spotřebitelském úvěru, tj. zejména ohledně jistiny a nákladů na úvěr. 5. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které si právní předchůdce žalobce a žalovaná sjednali, že tato je oprávněna čerpat peněžní prostředky do výše 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 34 124,46 Kč, tj. celkem 84 124,46 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 125,998 % ročně. Předmětná smlouva byla uzavřena v souladu se Standardními podmínkami úvěrové smlouvy právního předchůdce žalobce. 6. Z platební historie pak soud zjistil, jakým způsobem a v jaké výši žalovaná čerpala finanční prostředky a kolik činil sjednaný úrok, přičemž tyto ke dni prodeje pohledávky stávajícímu věřiteli činily žalovanou výši. 7. Z platební informace (faktury) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím platby na sdělený bankovní účet předchůdce žalobce, přičemž splatnost byla stanovena ke dni [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla ze strany původního věřitele informována o postoupení pohledávky, kterou ve vztahu k ní evidoval ve výši 95 856,62 Kč, s tím, že tato byla postoupena na stávajícího věřitele (žalobce). Zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě této dlužné částky ve stanovené lhůtě, přičemž byla upozorněna na to, že v opačném případě bude pohledávka uplatněna u soudu. 10. Na základě předložených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 11. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce umožnil žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s úrokem ve výši 34 124,46 Kč. Při absenci tvrzení žalované pak vyplynulo, že žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná obeznámena dopisem a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky 95 856,62 Kč se splatností ke dni [datum]. 12. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou tak byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, avšak žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas včetně sjednaného úroku. Tím, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.). Postoupení pohledávky za žalovanou je v souladu s ust. § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobce. Žalobci tak vzniklo vedle práva na vrácení jistiny úvěru a smluvního úroku též právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož nárok žalobce byl shledán po právu, zavázal soud žalovanou k jeho zaplacení rozsudečným výrokem. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 856,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 856,62 Kč sestávající z částky 4 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 720 Kč ve výši 3 301,20 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.