8 C 11/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky 8 920 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému následujícího dne peněžní částku 3 000 Kč. Uvedenému předcházelo žalobcovo zevrubné posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným poplatkem do [datum], nicméně tak neučinil ani přes výzvy ze strany žalobce. Proto žalobce předal tuto pohledávku za žalovaným agentuře k inkasnímu řízení, s čímž vznikly náklady ve výši 1 500 Kč, které rovněž po žalovaném požadoval. Tato společnost pak vynaložila náklady za upomínací SMS zprávy a upomínací emaily. Jelikož tyto nebyl žalovaný schopen zaplatit, uzavřel s žalobcem dohodu o narovnání, v rámci které se zavázal uhradit vzniklý dluh ve výši 11 150 Kč, a to prostřednictvím pěti splátek po 2 230 Kč. Žalovaný však uhradil toliko jednu splátku, čímž ztratil výhodu splátkového kalendáře a dluh se stal ve zbývající výši splatným. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Soud za splnění podmínek postupoval podle §115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soudu byla toliko doložena dohoda o narovnání ze dne [datum], z níž je patrné, že si účastníci ujednali, že žalovaný dlužnou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 11 150 Kč, sestávající z jistiny úvěru 3 000 Kč, úroku za půjčku 96 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky 3 204 Kč a smluvní pokuty 5 000 Kč, zaplatí prostřednictvím pěti pravidelných měsíčních splátek po 2 230 Kč. Nicméně při absenci tvrzení žalovaného tak měl učinit toliko v jednom případě. Tudíž se žalobce domáhal zbývající výše 8 920 Kč. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobcem a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobce soudu nedoložil, že řádně splnil povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když ve vztahu k výzvě soudu ohledně doložení tvrzených skutečností zůstal zcela pasivní. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobce pouze právo na vydání částky 3 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Proto soud žalobci přiznal pouze právo na zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.