8 C 125/2023-32 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 817,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] se žalovaný podrobil v rámci silniční kontroly na výzvu Policie ČR odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek v krvi v [anonymizována dvě slova] a.s., [nemocnice] o. z., sídlem [adresa] (dále jen„ [nemocnice]“), kam byl za tímto účelem služebním vozem žalobce dopraven. Za odběr biologického materiálu vyúčtovala fakturou [číslo] [nemocnice] žalobci částku 70,15 Kč a za provedení laboratorního vyšetření vyúčtovala fakturou [číslo] [nemocnice] žalobci částku 3 400 Kč, přičemž obě vyfakturované částky žalobce uhradil. Co se týče dopravy žalovaného do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotnických služeb, kdy bylo k přepravě užito služební vozidlo Škoda Octavia, 1UA [číslo], nárokuje si žalobce náklady za dopravu ve výši 47 Kč. Následně fakturou [číslo] přeúčtoval žalobce tyto částky žalovanému. Žalovaný dlužné částky do dnešního dne nezaplatil ani přes výzvu. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. Žalobce má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 1 817,15 Kč s příslušenstvím odpovídající nákladům uhrazených žalobcem za dopravu žalovaného do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb služebním vozidlem Policie ČR ve výši 47 Kč a dále za provedení laboratorního vyšetření a odběru biologického materiálu žalovaného v [nemocnice] v celkové výši 3 470,15 Kč, jelikož laboratorní vyšetření prokázalo přítomnost tetrahydrocannabinolu v krvi. Tyto částky žalobce vyúčtoval žalovanému k zaplacení fakturou [číslo] se splatností dne [datum], nicméně ten na vyfakturovanou částku ničeho neuhradil. Podle ust. § 24 odst. 1 ve spojení s § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vyšetření biologického materiálu hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Žalobce rovněž vynaložil náklady na dopravu žalovaného do nemocnice ve výši 47 Kč. Žalovanému tak vznikla s odkazem na shora citované zákonné ustanovení povinnost uhradit žalobci náklady vynaložené žalobcem za odběr a laboratorní vyšetření biologického materiálu spolu s náklady za dopravu do shora uvedeného zdravotnického zařízení. S ohledem na to, že žalovaný tak dosud neučinil, vzniklo žalobci vedle práva na zaplacení peněžité částky též právo na úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 15 % ročně). Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Výrok III. je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce je v řízení od soudního poplatku osvobozen podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích. V dané věci činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků částku 1 000 Kč. Jelikož žalovaný od soudního poplatku osvobozen není a soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, vznikla žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.