8 C 61/2023-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném, nacházejícím se pod adresou [adresa], na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou [číslo]. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky původního věřitele. Uvedenou smlouvou se původní věřitel ([právnická osoba]) zavázal dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobci cenu elektřiny a související služby. Původní věřitel žalované vyfakturoval nedoplatek dodaných služeb ve výši 4 774,06 Kč za fakturační období od [datum] do [datum], na základě faktury [číslo] včetně detailního rozpisu vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, čímž postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah s žalovanou a dluh se stal splatným dne [datum]. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno původním věřitelem v dopise ze dne [datum] a zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. 5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nesplnil svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky elektřiny, a to po několika upomínkách, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Původnímu věřiteli tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobci. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.