11 C 174/2023-52 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 109 914 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným smlouvu o finančním leasingu [číslo] dne 14. 12. 1998. Žalovaný se ve smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 48 pravidelných měsíční leasingových splátek. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek leasingu a neplnil tak řádně a včas své závazky ze smlouvy, čímž podstatně porušil ustanovení smlouvy. Smlouva byla výpovědí předčasně ukončena ke dni 30. 4. 2000, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dne 12. 3. 2019 s účinností ke dni 15. 3. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o. s. ř. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 12. 1998 uzavřena smlouva o finančním leasingu [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky. Žalovaný podmínky dle smlouvy neplnil řádně a včas, a proto byla smlouva předčasně ukončena ke dni 30. 4. 2000 a žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 109 914 Kč. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami, a to leasingovou smlouvou [číslo] ze dne 14. 12. 1998, splátkovým kalendářem, předávacím protokolem, Všeobecnými obchodními podmínkami finančního leasingu, ukončením smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky žalovanému včetně dokladu o odeslání. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 109 914 Kč s příslušenstvím uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 489 a násl. obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 451 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 397 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 109 914 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 400 Kč ve výši 3 654 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.