13 C 232/2023-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku s odůvodněním, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 11. 9. 2017 smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 1 + kk, v domě čp. , Anonymizováno, v k. ú. , Anonymizováno, . Žalobce jako pronajímatel nechal žalované jako nájemci byt k užívání a žalovaná se zavázala platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, nájem byl ujednán na dobu určitou od 10. 7. 2017 do 31. 12. 2017. Doba nájmu byla následně prodloužena do 31. 3. 2018, avšak žalovaná po skončení nájemního vztahu byt nevyklidila. Proto se žalobce domáhá uplatnění nároku z bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání bytu žalovanou bez právního důvodu, za období od 7/2022 do 4/2023 a nedoplatku z ročního vyúčtování služeb za rok 2022. Bezdůvodné obohacení z titulu obvyklého nájemného představuje částku 20 475 Kč, tedy měsíčně á 2 163 Kč za období 7/2022 – 3/2023 a za období 4/2023 částku ve výši 1 008 Kč. Dle ročního vyúčtování roku 2022, činí náklad za skutečné spotřebované služby spojené s užíváním bytu 13 162,65 Kč se splatností do 30. 6. 2023.Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zák. č. 99/193 Sb., o. s. ř., když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř., souhlasili.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.Z výpočtového listu ze dne 7. 9. 2017 bylo zjištěno, že celková měsíční platba představovala za služby spojené s užíváním bytu a nájemné v celkové výši 3 766 Kč a od 1. 1. 2023 v celkové výši 4 708 Kč.Ze smlouvy o nájmu bytu č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 11. 9. 2017 stran bytu č. , hodnota, o velkosti 1 + kk, v , Anonymizováno, . NP v domě čp. , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , když nájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 10. 2017 do 31. 12. 2017.Z dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě vyplývá, že došlo k prodloužení nájemního vztahu do 31. 3. 2018.Z vyúčtování služeb za období 1 - 12/2022 vyplývá, že na straně žalované vznikl nedoplatek ve výši 13 162,65 Kč.Z upomínky před podanou žalobou a výzvou k úhradě nedoplatku vyplývá, že žalobce dopisem ze dne 28. 7. 2023 vyzval žalovanou k zaplacení dluhu vůči žalobci. Písemnost se žalobci vrátila jako nedoručená.Na základě shora zjištěný a prokázaných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu věci.Žalovaná jako nájemkyně shora specifikované bytové jednotky uzavřela s žalobcem nájemní smlouvu, když po skončení nájmu byt nevyklidila, i nadále jej využívala, za období 7/2022 – 4/2023 žalobci za toto období ničeho nezaplatila, rovněž nezaplatila vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná dluží žalobci z titulu bezdůvodného obohacení náhradu ve výši obvyklého nájemného za shora specifikované období, celkem v částce 20 475 Kč a za služby spojené s užíváním tohoto bytu, když nezaplatila za vyúčtování roku 2022 nedoplatek ve výši 13 162,65 Kč. Žalovaná přes výzvy tyto částky žalobci neuhradila, ač je povinna takto učinit.Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2246 - § 2253 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2295 o. z. a § 2991 o. z. Žalobce po právu žádá po žalované zaplacení dlužné částky, a to včetně uplatněného příslušenství pohledávky zákonného úroku z prodlení.S ohledem na shora uvedené bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a rozhodnuto tak, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku.Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.) vzniklo žalobci podle ustanovení § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaná nereagovala na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky neuhradila.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/196,3 Sb. o. s. ř., podle něhož má žalobce, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení, proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Při zohlednění nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 2434/19 ze dne 24. 3. 2020 pak náleží žalobci toliko náhrada zaplaceného soudního poplatku v částce 1 682 Kč a náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníku řízení, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky včetně DPH ve výši 42 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž účastníkem ve skutkové i právně obdobných věcech v nichž je předmětem řízení peněžité plnění, kdy hodnota sporu nepřevyšuje 500 Kč.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.