15 C 282/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 24 014,17 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 30. 1. 2015 k uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni úroky z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny s minimální výší měsíční splátky spolu se splatnými úroky v hodnotě minimálně 100 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 21,99 % ročně. Žalovaná neplnila řádně a včas své povinnosti, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Závazek se stal zcela splatný dne 16. 10. 2023. Žalobkyně tedy žádala po žalované uhradit jistinu 24 014,17 Kč, úroky 1 228,87 Kč, zákonné úroky z prodlení 729,78 Kč a dále úrok 21,99 % p. a. z jistiny 24 014,17 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny 24 014,17 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení.2. Následně žalobkyně vzala svou žalobu zpět v rozsahu úroku 1 228,87 Kč od 26. 9. 2023 do 4. 1. 2024 a úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 24 014,17 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, kdy nadále požaduje přiznat pouze jistinu a úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 30. 1. 2015 uzavřena smlouva o úvěrovém rámci č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením ve výši 21,99 % ročně. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy, smluvních podmínek a sazebníku poplatků. Z dopisu ze dne 2. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných závazků, kdy jí oznámila odstoupení od citované smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 11. 2023 má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby úvěr zaplatila ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, ke kreditní kartě za období od 6. 9. 2023 do 16. 10. 2023 má soud za prokázáno, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 24 014,17 Kč, včetně poplatku 59 Kč za správu úvěru. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, k této žalobkyně nepředložila ani nenavrhla žádné důkazy, kdy zkoumání úvěruschopnosti ani netvrdila.6. Jelikož žalobkyně vzala žalobu zpět ve výši kapitalizovaného úroku v částce 1 228,87 Kč a úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 24 014,17 Kč od 5.1.2024 do zaplacení, bylo řízení výrokem I. v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastaveno.7. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k absenci tvrzení a nepředložení ani nenavrhnutí důkazních prostředků žalobkyní v daném případě nedošlo. Soud tedy vyhodnotil, že žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listiny (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí) na základě nichž by provedla prověření úvěruschopnosti. Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.8. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo na zaplacení částky 24 014,17 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla, jak bylo zjištěno z předložených výpisů z účtu. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinná vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydala, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalobkyně vzala žalobu ve výši přesahující bezdůvodné obohacení zpět, soud žalobě (po částečném zastavení výrokem I.) v plném rozsahu vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 561 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 961 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.