20 C 435/2023-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla uzavřena smlouva o povoleném debetu ze dne 15. 11. 2017 č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal jej zaplatit spolu s úrokovou sazbou 21,90 % p.a., nicméně své povinnosti nedostál, načež žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku ke dni 29. 6. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni. Ke dni podání žaloby tak žalovaný nadále dluží na jistině úvěru částku 25 000 Kč, a to včetně příslušenství sestávající ze smluvního úroku z jistiny ve výši 21,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 15. 7. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).3. Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi účastníky byla dne 15. 11. 2017 uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu č. , č. účtu, , v důsledku přijetí návrhu žalovaného stran uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky ve formě povoleného debetu do výše 25 000 Kč s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90 % p. a., což bylo zjištěno z citované smlouvy. Žalovaný však v rozporu se smlouvou tento řádně a včas nesplácel, a to ani přes zaslanou upomínku, v rámci které mu byla stanovena dodatečná lhůta k zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 29. 6. 2022 zesplatnila. Shora uvedená skutková zjištění soud učinil z citované smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu žalobkyně, ceníku produktů a služeb, výpisu z osobního účtu žalovaného a dopisu ze dne 21. 6. 2022 obsahující výzvu k úhradě dlužné částky. Dále bylo v řízení prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 28. 7. 2022, o čemž byl žalovaný ze strany původní věřitelky informován dopisem ze dne 15. 8. 2022, zaslaným dne 20. 8. 2022. Uvedená zjištění soud učinil ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2022, která mu byla zaslána následujícího dne, tj. 22. 9. 2022.4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy povoleném debetu na bankovním účtu, tj. smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru na tomto účtu, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s povoleným limitem 25 000 Kč, žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas spolu s úrokovou sazbou 21,90 % p. a., kdy tak na jistině úvěru dluží částku 25 000 Kč. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle ust. § 127 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, a ust. § 2662 ve spojení s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet a následně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný vyčerpal a zavázal se tyto finanční prostředky řádně splatit, nicméně tak neučinil a úvěr ve výši 25 000 Kč neuhradil. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni vedle práva na vrácení jistiny úvěru a smluvního úroku též právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky je v souladu s ust. § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně. Jelikož nároky žalobkyně byly shledány po právu, zavázal soud žalovaného k jejich zaplacení rozsudečným výrokem.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.6. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.