20 C 81/2024-20 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 683,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 26. 5. 2017 k uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18 % ročně. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nedovolené přečerpání úvěru ve stanovené lhůtě. Proto právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy a celý úvěr zesplatnila ke dni 6. 11. 2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu spolu se smlouvou o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 26. 5. 2017, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zřídila bankovní účet č. , č. účtu, a následně žalovanému umožnila čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úroky ve výši 18 % ročně. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citovaných smluv. Žalovaný však v rozporu se smlouvou tento řádně a včas nesplácel, respektive překročil výši úvěrového rámce kontokorentního úvěru a ve stanovené lhůtě jej nezaplatil, přestože k tomu byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván dopisem ze dne 29. 7. 2020. Uvedené skutkové zjištění soud učinil z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva, úvěr ke dni 6. 11. 2020 zesplatnila, nepovolila další čerpání kontokorentního úvěru a od shora citované smlouvy o běžném účtu odstoupila ke dni 1. 12. 2020, což žalovanému oznámila prostřednictvím dopisu ze dne 2. 11. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni dne 17. 12. 2021 na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný ze strany původního věřitele informován dopisem ze dne 28. 12. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 19. 9. 2023.4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 11 683,56 Kč s příslušenstvím, a to podle smlouvy o běžném účtu a podle smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 26. 5. 2017, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s povoleným limitem 5 000 Kč, žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, respektive překročil úvěrový rámec, kdy tak na jistině úvěru dluží právě částku 11 683,56 Kč. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle ust. § 127 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, a ust. § 2662 ve spojení s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému běžný účet a následně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč, který však žalovaný přečerpal nad rámec tohoto sjednaného limitu a ve stanovené lhůtě jej právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil, a proto úvěr žalobkyně v celé výši zesplatnila. Tím se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.) a žalobkyni tak vzniklo vedle práva na vrácení jistiny úvěru a smluvního úroku, který však žalobkyně požaduje v zákonné výši určené dále citovaným nařízením vlády, též právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky je v souladu s ust. § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně. Jelikož nároky žalobkyně byly shledány po právu, zavázal soud žalovaného k jejich zaplacení rozsudečným výrokem.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 683,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.6. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.