22 C 13/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a to dlužné jistiny v uvedené výši.2. Soud zjistil z listiny - úvěrové smlouvy ve spojení s listinou - verifikační platbou, že žalobkyně uzavřela se žalovaným (jeho totožnost byla prokázaná tím, že ze svého účtu č. , č. účtu, žalovaný žalobkyni uhradil , částka, verifikační platby) dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se splatností 72 měsíců, tj. do , datum, . Jistina úvěru byla smluvně úročena 23,84 % % a žalovaný se také zavázal k úhradě poplatků dle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS)., právnická osoba, potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku , částka, na jeho účet č. , č. účtu, .4. Na předžalobní upomínku ze dne , datum, , doručenou žalovanému, jak se podává z této upomínky a dokladu o doručení, dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval.5. Z dalších provedených důkazů soud nevycházel, protože nebyly již pro právní posouzení věci relevantní.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění („z. s. ú,“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 z. s. ú, (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit se sjednaným ročním úrokem 23,84 % a sjednanými poplatky. Ve skutečnosti pak žalovanému vyplatila pouze , částka, dne , datum, převodem na jeho účet. Na předžalobní upomínku ze dne , datum, , doručenou žalovanému, žalovaný nikterak nereagoval. Zde byl žalovaný mj. vyzván k úhradě dlužné jistiny , částka, .18. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z. s. ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal.19. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z. s. ú, a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).21. Žalobkyně se jednání dne , datum, nezúčastnila. V žalobě však netvrdila, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a k prokázání toho neoznačila žádné důkazy. Neúčastí u jednání tak pro sebe zmeškala možnost být v tomto směru soudem vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tím méně pak v tomto ohledu unesla břemeno důkazní.22. Soud proto uzavřel, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou , částka, , neboť žalobkyně netvrdila, že by jí žalovaný uhradil jakoukoliv částku. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, .23. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, a dále zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl, neboť žalobkyně , datum, žalovaného mj. vyzvala k úhradě dlužné částky , částka, (jistiny). Dne , datum, se již žalovaný nacházel v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.