22 C 172/2023-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, domáhala na žalovaném zaplacení 23 355 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , a to 20 000 Kč jako jistiny a 3 355 Kč jako smluvního úroku, to vše s příslušenstvím.2. Žalovaný navrhl žalobkyni vyhovět co do jistiny, ve zbytku žalobu zamítnout.3. Mezi účastníky není sporu o tom, a soud vzal tato shodná skutková tvrzení za svá skutková zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty úvěry v celkové výši 20 000 Kč (nejdříve , právnická osoba, Kč, pak znovu , právnická osoba, Kč a následně 16 000 Kč) se splatností do , datum, . Jistina úvěru byla smluvně úročena 3 355 Kč se splatností do , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky smlouvy (OPS). Žalovaný sice peněžní prostředky převzal, avšak jistinu dluhu ani smluvní úrok řádně a včas ve lhůtě splatnosti nesplatil. Celková výše pohledávky tak činí částku 23 355 Kč, a to 20 000 Kč jako jistiny a 3 355 Kč jako smluvního úroku. Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž žalovaného vyrozuměla.4. Na předžalobní upomínku z , datum, (již má soud za doručenou žalovanému, jak se podává z předžalobní upomínky a dokladu o doručení) dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění („z. s. ú,“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 z. s. ú, (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela s žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 20 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal vrátit do , datum, s úrokem 3 355 Kč se splatností do , datum, . Žalovaný však svůj závazek porušil a zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen částky (tj. úvěrovou jistinu a úrok) shora specifikované. Předmětná pohledávka byla pak postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na upomínku k vrácení jistiny ze dne , datum, žalovaný nereagoval.17. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z. s. ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal.18. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z. s. ú, a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).20. Žalobkyně ničeho netvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný společně posoudili úvěruschopnost žalovaného dle jím vyplněného předloženého dotazníku a zda žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, jde zejména o zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.21. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 20 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (20 000 Kč) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ). Pohledávka pak byla platně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.22. Z vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. , datum, byla totiž žalovanému zásilka doručena v místě jeho tzv. doručovací adresy, s čímž jsou spojeny ty účinky, že mu byla žaloba obsahující výzvu k zaplacení doručena (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Následujícího dne , datum, měl žalovaný plnit, což se nestalo a od , datum, se již žalovaný nacházel v prodlení. Proto soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky od tohoto dne z dlužné jistiny. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700,98 Kč, přičemž tato částka představuje 71,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v