22 C 28/2024-15 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 945 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitelky televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona v období 11/2022 až 05/2023.Soud zjistil, že žalobkyně se , datum, obrátila písemně na žalovanou se sdělením, že bylo zjištěno, že je odběratelkou elektrické energie, nicméně není evidována jako plátce televizního poplatku. Protože do 30 dnů žalovaná nereagovala, byla s účinností od 10/2022 zaevidována jako plátce televizního poplatku, o čemž žalovanou písemně vyrozuměla. Žalovaná však poplatek však včas a řádně neuhradila za období 11/2022 až 05/2023, celkem v částce 945 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Žalobkyně dále požaduje 77 Kč jako náklady na uplatnění pohledávky (tisk a poštovné).Po právní stránce soud věc posoudil podle §§ 2 odst. 2, 3 odst. 2, 4, 5, 6, 7 odst. 2, 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v rozhodném znění, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy od 16. dne měsíce, za který se s nezaplacením poplatku žalovaná ocitla v prodlení.Žaloba je co do základu nároku a úroku z prodlení po právu, a proto jí soud v této části vyhověl. Žalobu však částečně zamítl pro 77 Kč jako náklady na uplatnění pohledávky. Takový nárok žalobkyni podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nesvědčí. Podle tohoto ustanovení, jež je podle názoru soudu lex specialis k § 513 o. z., pod rubrikou „vymáhání dlužných poplatků a přirážky k poplatkům“ zmocňuje žalobkyni se společně s dluhem na televizním poplatku domáhat při jeho vymáhání právě toliko úroku z prodlení, nikoliv však již (účelně) vynaložených nákladů na jejich uplatnění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 92 %, nárok na náhradu 84 % nákladů řízení v částce 504 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a 200 Kč za dva úkony nezastoupeného účastníka - pokud jde o zastoupení advokátem, ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR vydaného pod sp. zn. I. ÚS 3768/14 nelze náklady na zastoupení advokátem v této věci považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z nálezu plyne, že pokud agendu televizních poplatků , Anonymizováno, , Anonymizováno, sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vzhledem k procesnímu vývoji tohoto řízení, během něhož žalovaná absencí obrany proti nároku žalobkyně nezavdala žalobkyni důvod k obstarání svého zastoupení advokátem ve shora uvedeném smyslu, soud náhradu za náklady na zastoupení žalobkyně advokátem nepřiznal.