22 C 33/2024-13 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 4 320 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona v období 10/2020 až 05/2023. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje 77 Kč jako náklady na uplatnění pohledávky.Soud zjistil, že žalovaný se dne , datum, přihlásil u , právnická osoba, do evidence jakožto poplatník televizního poplatku. Žalovaný však poplatek však včas a řádně neuhradil za období 10/2020 až 05/2023, celkem v částce 4 320 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil.Po právní stránce soud věc posoudil podle §§ 2 odst. 2, 3 odst. 2, 5, 6, 7 odst. 2, 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v rozhodném znění, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, za užití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy od 16. dne měsíce, za který se s nezaplacením poplatku žalovaný ocitl v prodlení.Žaloba je co do základu nároku a úroku z prodlení po právu, a proto jí soud v této části vyhověl. Žalobu však částečně zamítl pro 77 Kč jako náklady na uplatnění pohledávky. Takový nárok žalobkyni podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nesvědčí. Podle tohoto ustanovení, jež je podle názoru soudu lex specialis k § 513 o. z., pod rubrikou „vymáhání dlužných poplatků a přirážky k poplatkům“ zmocňuje žalobkyni se společně s dluhem na televizním poplatku domáhat při jeho vymáhání právě toliko úroku z prodlení, nikoliv však již (účelně) vynaložených nákladů na jejich uplatnění.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 579 Kč, přičemž tato částka představuje 96,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Pokud jde o zastoupení advokátem, ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR vydaného pod sp. zn. I. ÚS 3768/14 nelze náklady na zastoupení advokátem v této věci považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z nálezu plyne, že pokud agendu televizních poplatků , Anonymizováno, , Anonymizováno, sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vzhledem k procesnímu vývoji tohoto řízení, během něhož žalovaný absencí obrany proti nároku žalobkyně nezavdal žalobkyni důvod k obstarání svého zastoupení advokátem ve shora uvedeném smyslu, soud náhradu za náklady na zastoupení žalobkyně advokátem nepřiznal.