6 C 254/2024-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 41 317,71 Kč s příslušenstvím při tvrzení, že na základě smluvního vztahu založeného dne 9. 9. 2020 dodávala žalovanému plyn do odběrného místa: , adresa, , přičemž žalovaný za odebraný plyn za období od 2. 5. 2021 do 13. 6. 2022 nezaplatil 38 865,60 Kč (splatnost nastala 12. 7. 2022) a dále za období od 14. 6. 2022 do 31. 7. 2022 pak nezaplatil částku 2 452,11 Kč (splatnost nastala 24. 8. 2022). Za odebraný plyn tak žalovaný zůstal dlužen celkem částku 41 317,71 Kč. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce plynu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn a žalovaný se zavázal platit za dodanou energii cenu podle příslušné sazby formou měsíčních záloh. Z příslušných faktur má soud dále za prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému spotřebu plynu celkovou částkou 51 317,71 Kč, přičemž žalovaný po splatnosti zaplatil částku 10 000 Kč.Žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku odpovídající nezaplacené ceně dodaného plynu. Podle ustanovení § 72 odst.1, věty prvé, zákona číslo 458/2000 Sb., (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, smlouvou o dodávce plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat účastníkovi trhu s plynem plyn vymezený množstvím a časovým průběhem a účastník trhu s plynem se zavazuje zaplatit za něj cenu. Podle ust. § 72 odst.1 energetického zákona smlouva o dodávce plynu musí obsahovat, mimo jiné, výčet odběrných míst, způsob úhrady plateb za dodávku plynu. Mezi žalobkyní a žalovaným tedy vznikl ve smyslu ust. § 1721 o. z. závazkový vztah, ze kterého vzniklo žalobkyni (jako věřiteli) právo na zaplacení ceny dodaného plynu podle dohodnutých podmínek a žalovanému (jako dlužníkovi) vznikla povinnost uhradit cenu dodaného plynu. Zároveň zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto soud žalobě zcela vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 831 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 653 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 317,71 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.