6 C 358/2022-111 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobním návrhem ze dne 14. 9. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení peněžní částky 186 824 Kč. Na odůvodnění tohoto svého žalobního nároku uvedla, že na základě objednávek žalované ze dne 12. 4. 2021 a 31. 5. 2021 se s žalovanou dohodla, že pro ni bude za úplatu podle příslušného ceníku poskytovat službu označenou jako „produkty a služby v oblasti online marketingu“. Následně žalobkyně tyto služby žalované poskytovala v období od dubna do října 2021. Žalované byly žalobkyní po toto období vystavovány měsíční faktury. Žalovaná z takto vystavených sedmi faktur zaplatila toliko fakturu za měsíc duben 2021, kdy uhradila fakturovanou částku 40 172 Kč. Dalších šest faktur zůstalo neuhrazeno. Žalovaná tak dluží žalobkyni celkem 186 824 Kč. Vedle této částky se pak žalobkyně domáhá na žalované i příslušenství v podobě úroku z prodlení, který byl pro tento případ dohodnut ve výši 0,25 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že v rámci smírného vyřešení věci nabídla žalované možnost uhradit polovinu z fakturovaných částek, jež byly splatné v období od července 2021 do listopadu 2021. Za tímto účelem vystavila žalované opravné faktury, avšak žalovaná této možnosti nevyužila, a proto žalobkyně požaduje zaplacení peněžní částky, která odpovídá původní fakturaci, tedy částky 186 824 Kč.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že připustila, že měla o spolupráci s žalobkyní v oblasti online marketingu zájem, a proto také za tímto účelem žalobkyni počátkem roku 2021 oslovila. Dohodnutá spolupráce měla probíhat od dubna 2021. Žalobkyně v dalším období skutečně žalované měsíčně fakturovala za údajně poskytnutá plnění, avšak žalovaná nebyla od počátku s činností a výstupy žalobkyně spokojena. Proto také zaplatila pouze toliko první z fakturovaných částek, tedy částku 40 172 Kč, a to v červenci 2021. Vůči žalobkyni vyjádřila žalovaná nespokojenost s poskytovaným plněním, na což žalobkyně reagovala tím, že žalované vystavila dobropisy na celkovou částku 75 253 Kč. Žalovaná částka tak neodpovídá realitě. Žalovaná by byla z žalované částky ochotna zaplatit pouze částku 36 300 Kč, která odpovídá částce fakturované žalobkyní žalované fakturou č , Anonymizováno, , a to za služby za měsíc květen 2021.3. Soud vzal v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou od dubna 2021 poskytovat služby v oblasti online marketingu. Žalovaná v zásadě existenci takovéto dohody připustila, přičemž o existenci této dohody svědčí jednak dvě listiny označené jako „objednávka služeb“ a datované dnem 31. 3. 2021 a 31. 5. 2021, ze kterých je pak identifikovatelná i bližší specifikace plnění, jehož se mělo žalované od žalobkyně dostat, jakož i odkaz na listinu označenou jako „všeobecné obchodní podmínky“, ve které jsou řešeny m.j. i finanční podmínky, za kterých žalobkyně svoje služby poskytuje (odkaz na ceník). O tom, že skutečně došlo k dohodě mezi žalobkyní a žalovanou, pak dále svědčí jednak obsah mailové komunikace mezi zástupci žalobkyně a žalovanou v období od března 2022 do května 2022. Z mailové komunikace je zřejmé, že mezi stranami byla řešena problematika nezaplacených a v tomto řízení žalobkyní uplatněných faktur, jakož i nabídka žalobkyně žalované, že by byla ochotna přistoupit na 50 % krácení fakturovaných částek splatných v období od července 2021 do listopadu 2021, ale to pouze pro případ, že skutečně budou žalovanou uhrazeny. V neposlední řadě mailová komunikace svědčí o tom, že zástupce žalované nebyl s plněním žalobkyně spokojen. Vlastní měsíční fakturace mezi žalobkyní a žalovanou je pak patrná z listin označených jako „faktura - daňový doklad“. Tyto listiny obsahují m.j. údaje o datu vystavení, výši fakturované částky a její splatnosti. Souhrnně lze konstatovat, že žalobkyně fakturovala žalované za období od května do října 2021 celkem částku 186 824 Kč. Z pěti listin označených jako „opravný daňový doklad“ (č.l. 39 spisu) vyplývá, že žalobkyně 1. 3. 2022 vystavila tyto faktury, a to na částky poloviční oproti fakturaci, jak probíhala za měsíce červen až říjen 2021.4. Na základě výše uvedených dílčích skutkových zjištění pak soud učinil skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dohoda o poskytování služeb v oblasti online marketingu. Rozsah těchto služeb, jakož i cenové podmínky jejich poskytování pak byly ujednány formou odkazu na písemné přílohy (specifikace plnění, všeobecné obchodní podmínky, ceník). Na základě této dohody žalobkyně od dubna 2021 do října 2021 tyto služby žalované poskytovala, přičemž na základě měsíčních faktur požadovala po žalované peněžní úhradu za takto poskytnuté služby. Žalovaná uhradila žalobkyni služby, jež byly poskytnuty žalobkyní v měsíci dubnu 2021 (zaplacení peněžní částky 40 172 Kč na základě faktury č. 211FV0406). Dalších šest faktur, jež pokrývaly služby poskytnuté žalobkyní žalované v období od května do října 2021, žalovaná nezaplatila. Jednání žalobkyně s žalované o poskytnutí 50% slevy z fakturovaných částek, bylo neúspěšné.5. Po právní stránce pak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou na základě tzv. inominátní smlouvy (§ 1746 odst. 2 o.z.) vznikl závazkový právní vztah (§ 1721 a násl. o.z.). Typově zjevně se nejvíce blížící smlouvě o dílo, která je upravena v § 2586 a násl. o.z.. Podle § 2586 odst. 1 o.z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Každopádně je nepochybné, že žalobkyni vznikla povinnost poskytovat žalované sjednanou činnost, naopak žalovaná byla povinna za tuto činnost žalobkyni hradit sjednanou úplatu. Žalobkyně jakožto zhotovitel své části závazku dostála, když dílo (služby) pro objednatele provedla. Oproti tomu žalovaná, jakožto objednatelka, své části závazku nedostála, když žalobkyni zaplatila pouze částečně a zůstala žalobkyni dlužna peněžní částku 186 824 Kč. Pokud žalovaná v řízení namítala, že nebyla se službami žalobkyně spokojena, pak ovšem v tomto směru zůstaly její námitky vůči rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb pouze v obecné rovině. Nebylo možno z nich bez dalšího vyvozovat případné nároky žalované vůči žalobkyni. Proto soud rozsudečným výrokem zavázal žalovanou, aby žalobkyni žalovanou částku zaplatila. Zároveň rozhodl i o žalobkyni požadovaném příslušenství v podobě úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 o.z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V posuzovaném případě došlo ke sjednání úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně. Proto soud přiznal žalobkyni takto sjednaný úrok z prodlení, přičemž ve výroku rozsudku zohlednil, že celková dlužná částka je součtem celkem šesti dílčích plnění, u nichž splatnost nastávala postupně v návaznosti na měsíční fakturaci žalobkyně žalované.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 91 307 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 474 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 186 824 Kč za 7,5 úkonu právní služby po 8 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, 3x účast u jednání (2x u Okresního soudu v , adresa, a 1x u Krajského soudu v , adresa, ), vyjádření k odvolání žalované ze dne 18. 12. 2023 a půl úkon za souhlas žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání ze dne 14. 1. 2024 (dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 3 a.t.) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 2 729 Kč za cestovné vlakem z , adresa, a zpět a dále z , adresa, a zpět v částce celkem 1 129 Kč, přičemž zástupce žalobkyně doložil jízdenky § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. (16 hodin po 100 Kč, kdy z , adresa, trvala cesta 1 cesta 2,06 hodin a z , adresa, trvala 1 cesta 1,46 hodin) a DPH 21 % z částky 68 350 Kč – 14 354 Kč. S odkazem na § 150 o. s. ř. soud žalobkyni přiznal odměnu ve výši 50 %, když důvody hodné zvláštního zřetele pro částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení shledal v procesním postoji žalobkyně, která se pouze vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.), byť byla soudem poučena, pokud se ve