7 C 59/2024-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku vyplývajícího ze smlouvy o povoleném debetu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, , uzavřené dne 1. 4. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – bankou , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně a rovněž s poplatky účtovanými v souvislosti s poskytnutím úvěru.Žalovaná byla oprávněna čerpat povolený debet do sjednané výše, po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, přistoupil původní věřitel dne 9. 8. 2023 k zesplatnění celé dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak žalovaná nadále dluží na jistině úvěru částku 30 000 Kč, a to včetně příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 3 688,80 Kč za období od 31. 1. 2023 do 31. 7. 2023, smluvního úroku z jistiny ve výši 21,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení z jistiny od 13. 1. 2024 do zaplacení.2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:4. Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – bankou , právnická osoba, ., byla dne 1. 4. 2022 uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu č. , č. účtu, , v důsledku přijetí návrhu žalované stran uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , Anonymizováno, //, tel. číslo, /, Anonymizováno, . Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalované čerpat peněžní prostředky ve formě povoleného debetu do výše 30 000 Kč s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 21,90 % p. a., což bylo zjištěno z citované smlouvy. Žalovaná byla na základě předmětné smlouvy oprávněna průběžně čerpat povolený debet kdykoli po dobu účinnosti smlouvy o úvěru s tím, že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout celkovou výši povoleného debetu. Dle čl. VII. předmětné smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat povolený debet nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku. Žalovaná byla oprávněna kdykoliv zcela nebo částečně splatit povolený debet (tj. zajistit, že na běžném účtu bude nulový nebo kreditní zůstatek), byla však povinna tak učinit nejpozději v poslední den lhůty uvedené a zajistit, že zůstatek zůstane na běžném účtu alespoň do dne následujícího po dni takového úplného splacení povoleného debetu; jestliže tak neučinila, nedošlo dle smlouvy k řádnému splacení úvěru. Žalovaná však v rozporu se smlouvou tento řádně a včas nesplácela, když jednak v průběhu trvání smlouvy opakovaně přečerpala stanovený limit úvěrového rámce a jednak neuhradila debetní zůstatek ve lhůtě stanovené smlouvou. V případě prodlení žalované s některou platební povinností byl původní věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 9. 8. 2023 zesplatnila a zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky. Shora uvedená skutková zjištění soud učinil z citované smlouvy, všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu žalobkyně, ceníku produktů a služeb, výpisu z osobního účtu a debetního účtu žalované a dopisu ze dne 9. 8. 2023 obsahující výzvu k úhradě dlužné částky.5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 29. 1. 2024 uzavřela společnost , právnická osoba, . se společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . smlouvu o postoupení pohledávek a dne 6. 2. 2024 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a, Anonymizováno, , Anonymizováno, . se žalobkyní, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalované. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . s, Anonymizováno, dopisem ze dne 12. 3. 2024. Od postoupení pohledávky neuhradila žalovaná ze svého dluhu ničeho.6. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 12. 3. 2024, která jí byla zaslána dne 15. 3. 2024.7. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy povoleném debetu na bankovním účtu, tj. smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru na tomto účtu, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr s povoleným limitem 30 000 Kč, žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas spolu s úrokovou sazbou 21,90 % p. a., kdy tak na jistině úvěru dluží částku 30 000 Kč. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle ust. § 127 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, a ust. § 2662 ve spojení s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované běžný účet a následně poskytla žalované kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná vyčerpala a zavázala se tyto finanční prostředky řádně splatit, nicméně tak neučinila a úvěr ve výši 30 000 Kč neuhradila. Tím, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni vedle práva na vrácení jistiny úvěru a smluvního úroku též právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky je v souladu s ust. § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně. Jelikož nároky žalobkyně byly shledány po právu, zavázal soud žalovanou k jejich zaplacení rozsudečným výrokem.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.