13 C 257/2025-25 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhá určení povinnosti žalované spočívající ve vyklizení bytu s odůvodněním, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, v , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , která je součástí budovy č. p. , Anonymizováno, stojící na pozemku , Anonymizováno, v obci , Jméno žalované B, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území , Jméno žalované B, . Žalobce uzavřel s žalovanou dne 29. 9. 2020 nájemní smlouvu s dobou trvání nájmu od 1. 1. 2020 do 30. 9. 2021 v znění dodatku, kdy byla doba trvání nájmu prodloužena do 30. 9. 2022 a žalovaná užívá byt i v době od 1. 10. 2022 dosud. Žalované byla doručena výpověď z nájmu bytu ze dne 8. 4. 2025 z důvodu nehrazení nájemného a nákladů za služby po dobu více než tří měsíců, když porušila své povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem a zároveň byla vyzvána k vyklizení bytu. Žalovaná však dosud byt nevyklidila, a i nadále jej využívá, proto se domáhá žalobce vyklizení soudní cestou.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalující stranou.Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce informací o pozemku a nájemní smlouvou. Na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce přenechal předmětný byt do užívání žalované, a to na dobu určitou do 30. 9. 2021.Z dodatku k nájemní smlouvě vyplývá, že účastníci tímto dodatkem ze dne 29. 9. 2021 projevili vůli prodloužit nájemní smlouvu do 30. 9. 2022.Z výpovědi z nájmu bytu dané nájemci dle § 2291 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyplývá, že takto žalobce vůči žalované postupoval dopisem z 8. 4. 2025, z důvodu toho, že žalovaná dluží za nájemné a úhrad spojených s užíváním bytu za období od dubna 2020 do března 2025, celkem 144 870 Kč a od srpna 2023 nebylo na nájmu ničeho uhrazeno.Z doručenky vyplývá, že výpověď z nájmu bytu byla žalované doručena dne 28. 4. 2025.Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, soud zjistil, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobci , adresa, , Jméno žalované B, 140 221 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 4. 2025.Žalovaná předmětný byt nevyklidila, ačkoliv jí již nesvědčí právo nájmu.Podle ustanovení § 1042 o. z., má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Podle ustanovení § 603 o. z., zanikají práva a povinnosti uplynutím doby, na kterou byly omezeny. Podle § 2291 odst. 1 o. z., poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Dle téhož zákonného ustanovení, odst. 2, nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem zejména, nezaplatí-li nájem a náklady za služby alespoň za dobu tří měsíců, poškozuje-li byt, nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí, nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Dle § 2292 odevzdá nájemce byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.Shora provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový děj:Mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou do 30. 9. 2021, když následně uzavřeným dodatkem k nájemní smlouvě, byl nájem žalované prodloužen do 30. 9. 2022 a žalovaná byt užívá po tomto datu doposud. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplatila řádně nájemné za služby spojené s užíváním bytu, obdržela výpověď z nájmu bytu s výzvou k vyklizení tohoto bytu do jednoho měsíce od skončení nájmu. Pravomocným elektronickým platebním rozkazem týchž účastníků byla zavázána k úhradě částky 140 221 Kč s příslušenstvím.V daném případě je nepochybné, že žalované odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím doby, na niž byl nájem sjednán (srov. ust. nájemní smlouvy z 29. 9. 2020 uzavřené mezi účastníky, čl. 6, odst. III, kdy nájem bytu žalované skončil 30. 9. 2024, tedy dva roky od prodloužení nájmu do 30. 9. 2022, neboť si strany nic jiného stran prodloužení doby nájmu neujednaly, dle § 2285 o. z.). Nad rámec shora uvedeného pak žalovaná obdržela výpověď z nájmu bytu, která jí byla doručena dne 28. 4. 2025, zároveň s výzvou k vyklizení do jednoho měsíce od skončení nájmu. Žalovaná tedy byt v době podání žaloby prokazatelně užívala bez právního důvodu a je tedy povinna byt vyklidit a vyklizený předat tak, jak je rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozsudku.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci neúspěšná, úspěšný žalobce nesplnil povinnost dle § 142 o. s. ř., odst. 1, dle kterého žalobce, který měl v řízení úspěch o splnění povinnosti má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestli žalovanému ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění. Tato skutečnost se však v daném případě nestala. Žalobce žádnou výzvu k plnění žalované nezaslal. Soud rovněž neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, aby toto pravidlo bylo překročeno.