14 C 229/2025-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 741,95 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným došlo dne 28. 6. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Protože žalobkyně podáním ze dne 30. 7. 2025 vzala žalobu částečně zpět, neboť nebyla schopna doložit, že řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 28. 6. 2023 na účet částku 30 000 Kč. Toto skutkové zjištění soud učinil z bankovního výpisu k účtu žalovaného. Soud má rovněž ze smluv o postoupení pohledávky za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, , která jí následně postoupila společnosti , právnická osoba, , která jí následně postoupila na žalobkyni., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 1 252 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.