14 C 251/2025-32 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 17 845 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovanou došlo dne 1. 4. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Dále byla mezi stranami dne 9. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Protože žalobkyně podáním ze dne 31. 7. 2025 vzala žalobu částečně zpět, neboť nebyla schopna doložit, že řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, zastavil soud řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.).4. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na účet celkem částku 8 000 Kč. Toto skutkové zjištění soud učinil z bankovního výpisu. Soud má rovněž ze smluv o postoupení pohledávky za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, , která jí následně postoupila společnosti , právnická osoba, , která jí následně postoupila na žalobkyni., právnická osoba, ohledem na to, že uzavřené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 8 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.