14 C 324/2025-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 22 935,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 5. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě bylo žalované umožněno opakovaně čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude dlužnou částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 250 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Dále se zavázala platit úroky ve výši 16,9 % p.a., ze strany žalobkyně však byly následně sníženy na 14,75 % p.a. Splátky úvěru byly prováděny prostřednictvím inkasa z bankovního účtu žalované. V této souvislosti byla žalovaná povinna zajistit, aby byl až do úplného splacení všech pohledávek na uvedeném účtu udržován dostatečný disponibilní zůstatek. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a dluh byl splacen jen částečně. Žalobkyně požaduje nad rámec zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19 989,65 Kč rovněž zaplacení poplatků ve výši 2 946 Kč, smluvního úroku v sazbě 14,75 % p.a z částky 19 989,65 Kč, který je za období ode dne následujícího zesplatnění dluhu (tj. 27. 6. 2024) do předání nároku k soudnímu vymáhání (tj. 17. 2. 2025) kapitalizován a činí 3 303,20 Kč, a dále požaduje smluvní úrok ve výši 14,75 % do zaplacení. Požaduje rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 1 935,47 Kč, který je tvořen úrokem v sazbě 14,75 % p.a. z dlužné částky za období ode dne následujícího zesplatnění dluhu (tj. 27. 6. 2024) do předání nároku k soudnímu vymáhání (tj. 17. 2. 2025) a dále požaduje zákonný úrok z prodlení až do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 5. 2018 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru. Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalované umožní opakovaně čerpat úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč. Výše úroku byla sjednána v sazbě 16,90 % p.a. Žalovaná se zavázala splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč vždy 20. den kalendářního měsíce. Dále bylo ujednáno, že úvěr bude splácen prostřednictvím inkasa z určeného účtu a žalovaná zajistí, aby byl až do úplného splacení dluhu na tomto účtu udržován dostatečný disponibilní zůstatek. Dodatkem ke smlouvě ze dne 6. 8. 2020 byl úvěrový rámec změněn na 20 000 Kč a měsíční splátky byly navýšeny na 600 Kč. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky.4. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, vyplynulo, že z něj žalovaná opakovaně čerpala finanční prostředky. Zůstatek na účtu byl dlouhodobě záporný, klesl i pod hranici úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a nebylo možné provádět řádné splátky úvěru prostřednictvím inkasa.5. Z historie úvěru vyplynuly podrobné informace o čerpání a průběžném splácení poskytnutých finančních prostředků a také to, že dlužná částka k 26. 6. 2024 činila celkem 24 325,57 Kč s příslušenstvím, přičemž z této částky činily řádné úroky 1 379,10 Kč, úroky z prodlení 10,82 Kč, poplatky 2 946 Kč a dlužná jistina činila 19 989,65 Kč.6. Z dopisu ze dne 25. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 3 954 Kč, a to do 26. 6. 2024. Současně ji upozornila, že pokud žalovaná dluh v této lhůtě nesplatí, bude po ní žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru.7. Ze dopisu ze dne 26. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila celý dluh ve výši 24 326 Kč a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení tohoto dluhu.8. Z protokolu o zkoumání úvěrové schopnosti žalované vyplynulo, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 14 230 Kč, což zaměstnanec banky ověřil na základě příchozích transakcí na účet klientky vedený u žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku, ze kterého vyplynulo, že klientka nebyla v aktivním insolvenčním řízení. Dále prověřila předchozí splátkovou morálku žalované a prostřednictvím interní databáze ověřila, že o žalované nevede žádné informace o podvodném jednání, kriminálních aktivitách či o exekučním řízení. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že každý měsíc platí nájemné ve výši 5 320 Kč a jiné výdaje nemá. Žalobkyně na základě informací sdělených klientkou a statistických údajů o životních nákladech a nákladech na bydlení předpokládala, že měsíční výdaje žalované činí 9 374 Kč a tyto výdaje zohlednila při určení, jak velká část příjmů žalované může být použita pro splácení úvěru. Dále žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti o úvěr měla žalovaná u žalobkyně vedené tři existující úvěry, a to kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč a spotřební úvěr se splátkou 3 461 Kč. Měsíční splátka nového úvěru měla činit přibližně 1 000 Kč, nové splátkové zatížení žalované tak mělo činit 4 491 Kč. Žalobkyně usoudila, že příjem žalované je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.9. Z výpisů z běžného účtu žalované za období před uzavřením dodatku ke smlouvě ze dne 6. 8. 2020 soud zjistil, že výdaje žalované byly dlouhodobě téměř shodné jako její příjmy, v některé měsíce je i převyšovaly. Zůstatek na účtu žalované byl dlouhodobě záporný.10. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že dne 23. 5. 2018 žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky až do výše 5 000 Kč, přičemž tato částka byla následně navýšena na 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že zajistí, aby byl na úvěrovém účtu dostatečný disponibilní zůstatek pro splátky úvěru prostřednictvím inkasa. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela především z údajů poskytnutých žalovanou a z interního výpočtu, který je založen na statistických údajích. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. K tomuto datu činila celková dlužná částka 24 325,57 Kč, z čehož 19 989,65 Kč tvořila dlužná jistina.11. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména zcela opomněla skutečnost, že z výpisu z účtů žalované je patrné, že měsíční příjmy žalované nepokryly ani její běžné výdaje a žalovaná je musela uspokojovat prostřednictvím úvěrů. Zůstatky na účtu žalované byly již před navýšením úvěrového rámce u revolvingového úvěru dlouhodobě záporné, což nasvědčovalo skutečnosti, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalovaná ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že její měsíční nájemné činí 5 320 Kč a jiné výdaje nemá. Toto tvrzení se jeví jako velmi nepravděpodobné, neboť je prakticky nepředstavitelné, že by žalovaná neměla žádné výdaje za stravu, hygienu, ošacení či dopravu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalované stanovila její měsíční výdaje na 9 374 Kč, vycházela přitom ze statistických údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Takto spočítané měsíční náklady jsou však velmi obecné a nejsou schopny zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Žalobkyně při stanovení měsíčních výdajů žalované zcela opomenula skutečnost, že z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u žalobkyně vyplývá, že měsíční výda