15 C 264/2025-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 17 211,87 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “), a žalovaným byla na základě žádosti žalovaného ze dne 27. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný opakovaně čerpat finanční prostředky ve výši až 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, sjednané úroky a sjednané pojištění formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč, a to vždy k sedmnáctému kalendářnímu dni v měsíci. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně, žalobkyně však žalobou uplatnila úrok pouze ve výši 15 % ročně. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru opakovaně čerpal finanční prostředky, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Společnost , Anonymizováno, proto v souladu s produktovými podmínkami od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 31. 10. 2023. Pohledávku vůči žalovanému podstoupila společnost , Anonymizováno, s účinností ke dni 1. 11. 2023 společnosti , právnická osoba, ., která tuto pohledávku s účinností ke dni 1. 11. 2024 podstoupila žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 11. 2024. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 15 938,34 Kč, poplatků ve výši 1 273,53 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 812,77 Kč.2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému opakovaně čerpat finanční prostředky do výše až 20 000 Kč a žalovaný se zavázal, že bude poskytnutý úvěr společně s úroky a pojištěním splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením smlouvy společnost , Anonymizováno, v rámci posouzení úvěruschopnosti zjistila, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Dále zjistila, že je žalovaný zaměstnaný v restauraci , právnická osoba, jako pracovník v oblasti ochrany či ostrahy a jeho čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho celkové náklady činí 2 000 Kč měsíčně a nemá žádné finanční závazky. Veškeré údaje o příjmech a výdajích žalovaného čerpala společnost , Anonymizováno, z žádosti o smlouvu vyplněnou žalovaným, tyto údaje si dále neověřovala. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto společnost , Anonymizováno, od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Ke dni zesplatnění činil dlužný zůstatek jistiny poskytnutého úvěru 15 938,34 Kč. Pohledávku vůči žalovanému podstoupila společnost , Anonymizováno, společnosti , právnická osoba, ., která tuto pohledávku následně s účinností ke dni 1. 11. 2024 podstoupila žalobkyni, o této skutečnosti byl žalovaný písemně vyrozuměn.5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož společnost , Anonymizováno, úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnosti a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.6. Společnost , Anonymizováno, vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze z údajů, které jí žalovaný poskytl v žádosti o úvěr, tyto údaje však přiměřeně neověřila a nevyhodnotila. Jako pochybný se jeví zejména údaj o výdajích žalovaného, neboť je jen obtížně představitelné, že by měsíční výdaje dospělého člověka činily pouze 2 000 Kč. Je přitom povinností poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti spolehlivě zjistit výši výdajů. Jelikož společnost , Anonymizováno, této povinnosti nedostála, je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.7. Žalovaný však na základě této smlouvy opakovaně čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen poskytnuté finanční prostředky vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 15 938,34 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).8. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, mimosmluvní odměny advokáta ve výši 1 200 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.