21 C 25/2025-48 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 110 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 16. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně kromě jistiny i poplatek ve výši 5 840 Kč, a to v 52týdenních splátkách ve výši 401 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 11. 2023. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil toliko částku 3 730 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 12 716,97 Kč a dlužný poplatek ve výši 4 393,03 Kč; kapitalizovaný úrok ve výši 486,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 923,44 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 18,37 % ročné od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 1. 2024 do zaplacení.K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobce rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.Podáním ze dne 18. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroků ve výši 3,37 % ročně z částky 12 716,97 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení. Soud proto řízení v souladu s ust. § 96 odst. odst. 1 a 2 o.s.ř. částečně zastavil.Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , kdy se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, jeho nevyšší dosažené vzdělání je základní, nemá žádnou vyživovací povinnost a není vlastníkem , Anonymizováno, . Jako zdroj příjmu uvedl příjem ze zaměstnání, kdy pracuje jako , Anonymizováno, s průměrným měsíčním příjmem , částka, . Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši , částka, . Odhadované výdaje žadatele byly uvedeny částkou , částka, . Čistý příjem žadatele byl ověřen pracovní smlouvu a dvěma příjmovými pokladními doklady za měsíc září a říjen 2022.Žalobkyně sice v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného, což ostatně doložila toliko shora uvedeným listinným důkazem označeným jako žádost o úvěr. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný sice uvedl kromě příjmu ze zaměstnání ve výši , částka, další příjem domácnosti ve výši , částka, , tento však nebyl ničím doložen. Naopak měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny pouze ve výši , částka, . Žalobkyně ve formuláři zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z pracovní smlouvy a dvou příjmových pokladních dokladů. V tomto ohledu lze proto konstatovat, že se jedná o zcela neadekvátní prověření poměrů žalovaného ze strany žalobkyně, když již z porovnání příjmů a výdajů žalovaného je zřejmé, že výdaje ve výši , částka, neodpovídají výdajům dospělého muže (výdaje na bydlení, energie, stravu, ošacení).Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18).Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalované podle věty třetí § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit (pouze) plnění úvěrem poskytnuté. Skutečnost, že žalovaný má částku vrátit v době přiměřené jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy upravené obecným ustanovením § 2993 o. z. Splatnost závazků dlužníka tak není vázána na výzvu věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z., nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalovaného jako dlužníka (podle § 1968 o. z.), a žalobkyni jako věřiteli nelze přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), z čehož vychází i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru původním věřitelem poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil žalobkyni toliko částku 3 730 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni na dluh splnil více, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 270 Kč, představující jistinu úvěru.S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 11 270 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty, neboť ty byly sjednány v rámci této neplatné smlouvy. Soud tedy podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl i v tomto ohledu.V daném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 z. s. ú., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 z. s. ú. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdila ani neprokázala.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 587 Kč, přičemž tato částka představuje 31,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 110 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a dále z částky 1 820 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 7. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 470 Kč ve výši 728,70 Kč. Náhrada za úkon - písemné podání ve věci samé ze dne 17. 6. 2025 nebyla přiznána, neboť šlo o doplnění skutečností, které měly být uvedeny již v návrhu. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.