22 C 227/2025-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání pohledávky , částka, , poplatků za odeslání upomínek , částka, , smluvního úroku , částka, a pojistného schopnosti splácet úvěr ve výši , částka, , a dále příslušenství.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ! Žádost č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s tam uvedenou splatností.3. Z platební historie se podává, že žalovaný na dluh uhradil , částka, .4. Žalobkyně žalovaného k zaplacení peněžních prostředků, tedy i jistiny, vyzvala dopisem ze dne , datum, ve lhůtě do 1 dní a že tento dopis žalovanému odeslala dne , datum, , jak se podává z tohoto dopisu a dokladu o odeslání zásilky.5. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že žalobkyně jako věřitel v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze , částka, .16. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.17. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že žalobkyně učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).18. Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, , s. , Anonymizováno, .)19. Žalobkyně sice tvrdila, že žalobkyně s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že žalobkyně toto tvrzení neprokázala. Z vágních tvrzení žalobkyně nelze dovodit, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, a jaké konkrétní údaje z nich byly zjištěny, vč. toho, jakými konkrétními listinami byly příjmy a výdaje žalovaného ověřeny. Žalobkyně se potom jednání soudu dne , datum, nezúčastnila. Zmeškala tím pro sebe možnost být poučena v tomto směru soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.20. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou , částka, a představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (, částka, ) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).21. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Čas plnění povinnosti vydat bezdůvodné obohacení získané přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) má odpovídat subjektivním možnostem spotřebitele, zejména jeho majetkovým a výdělkovým poměrům. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností, na jejichž základě lze učinit závěr o možnostech spotřebitele vydat bezdůvodné obohacení, nese spotřebitel, neboť uvedená procesní břemena leží na tom účastníku řízení, který z existence skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný přitom neúčastí u soudního jednání dne , datum, pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 in fine z.s.ú.) a o negativních následcích nevyhovění takové výzv