22 C 370/2024-27 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Ten se skládá z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků , částka, , a dále příslušenství.2. Soud zjistil z dále uvedené úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, s tam uvedenou splatností. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh uhradil , částka, .3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že uvedená pohledávka za žalovaným i s příslušenstvím byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak se podává z přípisu z téhož dne a potvrzení o jeho doručení.4. Na předžalobní upomínku žalovaný nikterak nereagoval, jak se podává z předžalobní upomínky, potvrzení o jejím doručení a z tvrzení žalobkyně.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „z.s.ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 z.s.ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako věřitelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se žalovaným jako žalovaným v postavení spotřebitele dne , datum, smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku , částka, , kterou se jí žalovaný zavázal dohodnutým způsobem vrátit s úrokem a sjednanými poplatky. Žalovaný však svůj závazek porušil. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, eviduje vůči žalovanému dlužné částky shora specifikované. Žalovaný zaplatil pouze , částka, .14. Po právní stránce soud vzniklý vztah posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z., v režimu příslušných ustanovení z.s.ú. Na jejím základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. o. z., důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný získal, a to včetně úroku a poplatků (vč. za pojištění) v dohodnuté výši.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, učinila zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 z.s.ú. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného).16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, s odbornou péčí prověřovala tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření jeho úvěruschopnosti před poskytnutím finančních prostředků. Soud má však za to, že tak tomu v projednávaném případě nebylo. Ze zákaznické karty se podává, jakými listinami přesně byla úvěruschopnost žalovaného posouzena stran jeho příjmů, avšak výdaje ověřovány nebyly a právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se tak spokojila s údaji tvrzenými žalovaným stran jeho výdajů ve výši , částka, měsíčně, zároveň však žalovaný tvrdil, že bydlí v nájemních bydlení, a to sám. Uvedené tvrzení žalovaného ohledně svých závazků se tak jeví v tomto světle jako zcela nevěrohodné. Rovněž právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se spokojila s tvrzením, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a že splátky činily dle žalovaného , částka, , aniž tento údaj jakkoliv ověřila.17. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná (viz též § 87 odst. 1 z.s.ú.); k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou , částka, a představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, jako poskytovatelka úvěru žalovanému poskytla (, částka, ) a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (, částka, ) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).18. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 87 odst. 1 in fine z.s.ú. jako běžnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný neúčastí u soudního jednání pro sebe zmeškal možnost být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tvrdil okolnosti, z nichž by soud mohl uzavřít, jaká doba k plnění je přiměřená jeho možnostem a o negativních následcích nevyhovění takové výzvě soudu.19. Z vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající částku dlužné jistiny jako náhradu za bezdůvodné obohacení v penězích. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení co do 57,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,89 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 21,11 %). Žádné mu však nevznikly.