7 C 139/2024-76 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení 48 130,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „původní věřitelka“) se žalovanou uzavřely dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 52 600 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu s úrokovým navýšením 15,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěrovanou částku formou 96 měsíčních splátek po 991 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 36 860,56 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 49 198,81 Kč, která sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 959,23 Kč, neuhrazených úroků ve výši 1 105,20 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 068,38 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků ve výši 2 066 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 1 105,20 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 15,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 959,23 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 48 130,43 Kč (dlužná jistina úvěru ve výši 46 064,43 Kč a poplatky ve výši 2 066 Kč) od 2. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně podáním ze dne 17. 3. 2025 vzala žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 1,24 % ročně z částky 44 959,23 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 1,24 % ročně z částky 1 105,20 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, přičemž soud usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. , spisová značka, řízení v uvedeném rozsahu částečně zastavil.3. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, zde žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 18 634 Kč, což bylo zkontrolováno na základě doloženého výpisu u běžného účtu. Následně byly ověřeny následující skutečnosti: Insolvenční rejstřík, kdy žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z , Anonymizováno, ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie v interní evidenci ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s , Anonymizováno, pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 200 Kč. Životní výdaje žalované byly určeny na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 518 Kč.4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.5. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 8. 2025, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.6. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, kterými jsou smlouva o úvěru ze dne 8. 6. 2021, všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., sazebník , právnická osoba, ., výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 5. 2024 a ze dne 2. 6. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2024, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, dohoda o úplatě ze dne 31. 7. 2024, předžalobní výzva ze dne 28. 9. 2024, podací lístky ze dne 19. 8. 2024 a 30. 9. 2024, podklady , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – přehled splátek, žádost o poskytnutí úvěrového produktu, posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalované.7. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, se žalovanou uzavřela dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 52 600 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši 526 Kč a úrokovým navýšení ve výši 15,99 % ročně. Celkem se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 94 955 Kč formou měsíčních splátek v režimu 95 splátek po 991 Kč, a poslední splátky 197 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 36 860,56 Kč (oproti sjednané částce). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soud