13 C 21/2026-48 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 35 953,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 17 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 18. 10. 2024, svůj dluh však řádně a včas neplnil, když uhradil celkem částku 66,09 Kč, čímž se se zbytkem dluhu dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 16 933,91 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 308,69 Kč, smluvního úroku ve výši 18 623,91 Kč a poplatku za služby v částce 13,44 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 73,50 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 40 950 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů , Anonymizováno, . Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 18. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 80 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 0,933 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a RPSN 1 430,34 %.4. Z přípisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. ohledně transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že 18. 10. 2024 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky v celkové výši 17 000 Kč pod VS , var. symbol, .5. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 35 953,44 do tří dnů.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti s dalším členem s příjmem. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 122 800 Kč, jeho náklady na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní výdaje 6 000 Kč měsíčně, další výdaje 500 Kč měsíčně a pravidelné měsíční splátky ve výši 500 Kč. Žalobkyně došla k závěru, že jeho čistý měsíční příjem činí 40 950 Kč a jeho měsíční výdaje činí nejméně 7 505 Kč.7. Z dalších předložených listin soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné. Žalobkyně byla dne 22. 1. 2026 vyzvána k tvrzení a prokázaní, jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného a aby předložila listiny, ze kterých vycházela. Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, ani žádné listiny nepředložila.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 80 000 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách, kdy však za trvání smlouvy vrátil celkem částku 66,09 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela výhradně z údajů poskytnutých žalovaným, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z dalších veřejně přístupných databází.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala při tom s odbornou péčí. Měsíční výdaje tvrzené žalovaným jsou ve výši 122 800 Kč, měsíční příjmy zjištěné žalobkyní pak činí 40 950 Kč, avšak soudu nebyly doloženy ani navrhnuty žádné důkazy, ze kterých by tyto tvrzené informace vyplývaly a byly soudem ověřitelné. Soud tedy shledal, že žalobkyně neověřila řádně příjmy a výdaje žalovaného pro nedostatek podkladů. Z výše uvedeného tak soud uzavírá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila úvěruschopnost žalovaného žádným způsobem, neboť vycházela pouze z tvrzení žalovaného (k tvrzením žalobkyně o výpisech z účtu žalovaného tato nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy). Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.11. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 17 000 Kč, avšak po odečtu částky, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil (66,09 Kč), tedy částky 16 933,91 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).12. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnějšímu žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné náklady nevznikly.