13 C 26/2026-54 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 12 763,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 32 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 8. 7. 2024, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením, kdy vrátil celkem částku 30,39 Kč. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 969,58 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 140,93 Kč a smluvního úroku ve výši 4 653,37 Kč.Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 23 486 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů , Anonymizováno, . Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným smlouvu jíž se zavázala žalovanému umožnit opakované čerpání úvěru až do celkové výše úvěrového limitu 32 100 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,016 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a RPSN 1 973,89 %.4. Z přípisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. ohledně transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že 9. 7. 2024 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky v celkové výši 8 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s VS , var. symbol, a poznámkou „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“.5. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 12 868,88 do tří dnů.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti sám. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 8 500 Kč, výdaje na dosavadní půjčky činí 4 500 , Anonymizováno, měsíčně, zbytné výdaje činí 4 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a došla k závěru, že jeho čistý měsíční příjem činí 23 486 Kč a jeho měsíční výdaje činí nejméně 11 610 Kč. K uvedeným tvrzením žalobkyně nepřeložila žádné důkazy, kromě jí samotnou vygenerovaných výpisů z jejího vlastního systému.7. Z dalších předložených listin soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 32 100 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nezaplatil žalobkyni, nad rámec 30,39 Kč, ničeho.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně soudu nepředložila důkazy (ani po výzvě), k tomu, z jakých podkladů při zkoumání úvěruschopnosti vycházela. Žalobkyně soudu nedoložila výpis z , Anonymizováno, , výpis z , Anonymizováno, či výpisy z bankovního účtu žalovaného, ze kterých dle svých tvrzení vycházela. Soud tedy uzavírá, že na základě provedeného dokazování žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze z tvrzení žalovaného, kdy tyto nijak neověřila. Žalobkyně ani nezjišťovala, jaké úvěrové zatížení v té době žalovaný měl a zdali údaje jím sdělené odpovídají realitě. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.11. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 7 969,61 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (částka 30,39 Kč byla žalobkyni vrácena), spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).12. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 572 Kč, přičemž tato částka představuje 21,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 763,88 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.