13 C 412/2025-73 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 36 560,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 17 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 6. 10. 2024, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 16 999,98 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,29 Kč a smluvního úroku ve výši 18 927,41 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 295,30 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 23 124 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 6. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 22 400 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 0,933 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a RPSN 1 422,87 %.4. Z přípisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . ohledně transakcí na účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že 6. 10. 2024 byly na účet žalovaného připsány finanční prostředky v celkové výši 17 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s VS , var. symbol, a poznámkou „, Anonymizováno, Váš , Anonymizováno, úvěr“.5. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 37 575,98 do tří dnů.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti s dalšími 3 osobami, z toho další 1 má příjem. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, jeho náklady na bydlení činí 15 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně a pravidelné měsíční splátky ve výši 6 500 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a došla k závěru, že jeho čistý měsíční příjem činí 23 124 Kč a jeho měsíční výdaje činí nejméně 15 655 Kč.7. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 7. 10. 2023 do 5. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaného měsíční příjem činí částku průměrně 23 124 Kč. Z výpisu je dále patrné splácení dalších úvěrů.8. Z dalších předložených listin soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 22 400 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z výpisu z účtu žalovaného za období jednoho měsíce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z dalších veřejně přístupných databází. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Měsíční výdaje tvrzené žalovaným jsou ve výši 24 500 Kč, měsíční příjmy zjištěné žalobkyní pak činí 23 124 Kč. Pouze z výše uvedeného (i s ohledem na částku 6 500 Kč na splátky úvěrů měsíčně) je patrné, že žalovaný je pravděpodobně předlužený. Tím, že žalobkyně nezjišťovala, kdo s ním žije v domácnosti, jaký je jeho příjem a toto si neověřila se dostala do situace, kdy sama zjistila příjmy žalovaného nižší než výdaje, nadto zjevně kryté dalšími úvěry. S touto skutečností však již nijak dále nepracovala v čemž soud shledává absenci odborné péče. Tento nedostatek pak způsobil, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.12. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 17 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).13. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnějšímu žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení, neboť mu žádné náklady nevznikly.