14 C 429/2025-29 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 53 875,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 12. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, , kterou se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě ve výši až 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a s úrokem ve výši 21,99 % p. a. prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 % vyčerpané jistiny splatných vždy 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila a svoji pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 9. 4. 2025 zesplatnila v celém rozsahu. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z prohlášení žalovaného, z výpisu z účtu žalovaného, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru ženatý, měl jedno dítě mladší 10 let a dvě děti starší 10 let, bydlel v nájemním bydlení, měl další dva dluhy vyplývající ze smlouvy o úvěru a nebylo vůči němu zahájeno insolvenční ani exekuční řízení. Žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činil 55 000 Kč čistého měsíčně, což si ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného. Výši pravidelných výdajů žalovaného, kterou žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, žalobkyně konfrontovala se statistickými údaji a dospěla k závěru, že výdaje domácnosti žalovaného činily celkem 59 705 Kč, přičemž 17 755 Kč činily náklady na bydlení, 15 000 Kč ostatní výdaje a náklady na pojištění, 14 135 Kč částka představující životní minimum, 8 315 Kč výdaje žalovaného spojené s úhradou závazků u žalobkyně a 4 500 Kč výdaje spojené se splátkami závazků u jiných poskytovatelů úvěrů. Na základě těchto informací dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně a včas splácet. Žalovaná částka sestává z vyčerpané jistiny úvěru a z poplatků ve výši 2 635,10 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 134,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 138,97 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 51 240,45 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 6. 12. 2023 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu a současně mu poskytnout úvěr k této kreditní kartě ve výši až 50 000 Kč s možností postupného a opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru.4. Z historického výpisu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty průběžně čerpal peněžní prostředky a svůj dluh hradil prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Následně se však dostal s úhradou těchto splátek do prodlení. Ke dni zesplatnění úvěru žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši úvěrového limitu v částce 50 000 Kč.5. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobní kreditní karty reg. č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělil, že je ženatý, žije v nájemním bydlení, má vyživovací povinnost ke třem dětem a dosáhl základního vzdělání. Žalovaný dále uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 55 000 Kč, ostatní měsíční příjmy domácnosti činily 35 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení činily 8 000 Kč a ostatní výdaje činily 15 000 Kč.6. Z výpisu z úvěrových registrů soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy čerpal úvěry ke dvěma dalším splátkovým kreditním kartám, přičemž u jednoho činil úvěrový rámec 30 000 Kč, nesplacená jistina 29 370 Kč a měsíční splátka 993 Kč a u druhého činil úvěrový rámec 60 000 Kč, nesplacená jistina 58 896 Kč a měsíční splátka 2 326 Kč.7. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila svoji pohledávku za žalovaným ke dni 9. 4. 2025. K tomuto dni činila částka čerpaná žalovaným spolu s poplatky za vedení kreditní karty celkem 53 875,55 Kč.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, kterou se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě ve výši až 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný na základě této smlouvy čerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas nesplácel, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila a svůj dluh za žalovaným zesplatnila v celém rozsahu ke dni 9. 4. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru ženatý, měl jedno dítě mladší 10 let a dvě děti starší 10 let, bydlel v nájemním bydlení, měl další dva dluhy vyplývající ze smlouvy o úvěru a nebylo vůči němu zahájeno insolvenční ani exekuční řízení. Příjem žalovaného ve výši 55 000 Kč čistého měsíčně žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného za sedm měsíců. Výdaje domácnosti žalovaného žalobkyně stanovila s přihlédnutím ke statistickým údajům na částku 59 705 Kč, přičemž 17 755 Kč měly činit náklady na bydlení, 15 000 Kč ostatní výdaje a náklady na pojištění, 14 135 Kč částka představující životní minimum, 8 315 Kč výdaje spojené s úhradou závazků u žalobkyně a 4 500 Kč výdaje spojené se splátkami závazků u jiných poskytovatelů úvěrů.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně především nepostupovala správně, když výdaje domácnosti žalovaného stanovila dle statistických údajů, neboť takto stanovené výdaje nedokážou zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Jestliže měla žalobkyně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, který je u žalobkyně veden a kterým žalobkyně ověřila měsíční příjmy žalovaného, měla při zjišťování výdajů žalovaného vycházet z těchto výpisů, nikoliv jen stanovovat dle statistických údajů. Žalobkyně však na zjišťování skutečných výdajů žalovaného zcela rezignovala. Dále, jestliže žalobkyně dospěla k závěru, že příjmy žalovaného činí 55 000 Kč čistého měsíčně a jsou tedy nižší než částka 59 705 Kč představující pravidelné měsíční výdaje žalovaného, měla ve svých tvrzeních uvést, proč i přes tuto skutečnost dospěla k odbornému závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, když výše jeho příjmů nepostačuje k pokrytí pravidelných výdajů. Na hlubší zjištění struktury výdajů žalovaného pak žalobkyně zcela rezignovala. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o osobní kreditní kartě jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl (výrok I.).11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen vrátit dlužnou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Současně vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. i úrok z