14 C 56/2026-30 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 11 764,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28. 2. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky do výše 21 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 8. 2026. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení se splácením. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 30. 6. 2025. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z veřejných rejstříků a z výpisu z běžného účtu žalovaného, a zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 25 000 Kč a žalovaný nebyl evidován v Centrální evidenci exekucí ani v Insolvenčním rejstříku. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,89 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 98,82 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 25,92 Kč.Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 171,69 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období od 31. 3. 2025 do 29. 6. 2025.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 2. 2025 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému postupně i opakovaně čerpat úvěr až do výše 21 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky prostřednictvím pravidelných denních splátek.4. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 28. 2. 2025 byly na účet žalovaného ve dvou platbách vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni uvedl, že žije v domácnosti sám a jeho příjem činí 18 500 Kč čistého měsíčně. Dále uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 7 000 Kč, výdaje spojené se splácením stávajících závazků 800 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 3 000 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně stanovila výši příjmů žalovaného na částku 18 392 Kč, výši výdajů žalovaného na 10 510 Kč a finanční rezervu na částku 500 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2024 do 28. 2. 2025 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil v měsících srpen 2024 až únor 2025 přibližně 15 000 Kč, pouze v červenci 2024 činil 19 308 Kč a v prosinci 2024 činil 25 693 Kč. Z výpisu z účtu je zjevná rovněž výše výdajů žalovaného. Dále je zjevné, že se žalovaný pravidelně účastnil hazardních her (konkrétně např. transakce ze dne 12. 12. 2024, jejichž příjemcem je , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dále transakce ze dne 11. 11. 2024, jejímž příjemcem je , Anonymizováno, apod.) Z výpisu z účtu je dále zřejmé, že žalovaný čerpal úvěry i od jiných úvěrových společností (konkrétně např. transakce ze dne 19. 8. 2024 od společnosti , právnická osoba, ve výši 7 000 Kč, transakce ze dne 14. 6. 2024 od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč apod.).7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 21 800 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejných rejstříků, k dispozici měla rovněž výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2024 do 28. 2. 2025. Žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni uvedl, že žije sám, jeho příjem činí 18 500 Kč čistého měsíčně, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 7 000 Kč, výdaje spojené se splácením stávajících závazků 800 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 3 000 Kč měsíčně a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně stanovila výši příjmů žalovaného na částku 18 392 Kč, výši výdajů žalovaného na částku 10 510 Kč představující jeho minimální náklady a finanční rezervu na částku 500 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že příjem žalovaného ze zaměstnání činil přibližně 15 000 Kč měsíčně (s výjimkou prosince a července 2024). Dále z něj vyplynulo, že se žalovaný pravidelně účastnil hazardních her a opakovaně čerpal finanční prostředky od úvěrových společností.8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, když jeho měsíční výdaje bez jakýchkoliv podkladů stanovila na částku 10 510 Kč, která měla představovat minimální náklady žalovaného. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2024 do 28. 2. 2025, ze kterých mohla zjistit skutečnou výši jeho výdajů. Výdaje ve výši 10 510 Kč jsou zjevně podhodnocené, neboť je jen obtížně představitelné, aby žalovaný z této částky dokázal pokrýt náklady na bydlení, energie, stravu, dopravu a další běžné výdaje. Sám žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 12 800 Kč, soudu proto není zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně stanovila výši pravidelných výdajů žalovaného v nižší částce. Žalobkyně neurčila správně ani výši příjmů žalovaného. Ve svém vyjádření ze dne 2. 4. 2026 uvedla, že příjmy žalovaného ověřila z výpisů z účtu žalovaného a zjistila, že jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč. Z výpisů z účtu je přitom zřejmé, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného byl výrazně nižší a činil přibližně 15 000 Kč, pouze v jednom měsíci (prosinci 2024) dosáhl částky 25 000 Kč. Žalobkyně dále žádným způsobem nezohlednila skutečnost, že se žalovaný pravidelně účastnil hazardních her a opakovaně čerpal úvěry od nebankovních společností. Jestliže se žalobkyně rozhodla žalovanému úvěr poskytnout, měla ve svých tvrzeních uvést, jakým způsobem dospěla k závěru, že žalovaný bude i přes tyto skutečnosti schopen úvěr řádně splácet. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobu částečně zamítl v rozsahu smluvního úroku, poplatků za doplňkové služby a smluvní pokuty (výrok I).10. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohace