15 C 240/2025-23 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud snížil jeho vyživovací povinnost k žalované, naposledy upravené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 21. 7. 2009, č. j. , spisová značka, , ve výši 4 000 Kč měsíčně na částku 1 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tím, že není schopen platit výživné ve stávající výši, neboť došlo k podstatné změně jeho poměrů. Dne 6. 8. 2025 byl žalobce podmínečně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával od 13. 12. 2022 ve Věznici , adresa, . Během výkonu trestu byl žalobci přiznán invalidní důchod prvního stupně a ve věznici byl zařazen na trvale pracovně nezařaditelný oddíl. V současnosti je žalobce bez příjmu, je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce v , adresa, a pobírá dávky hmotné nouze. Zažádal rovněž o doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, z něhož chce uhradit nájemné za ubytovnu, kde aktuálně bydlí. Žalobce má jednu další vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč měsíčně, a to k nezletilému dítěti narozenému dne 30. 5. 2016.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí. Uvedla, že stále studuje a žije ve společné domácnosti se svou matkou a s mladší sestrou.3. Soud zjistil následující skutečnosti:4. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 21. 7. 2009, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaná byla svěřena do péče matky a žalobci bylo uloženo platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z tohoto rozsudku soud dále zjistil, že žalobce podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná a měl poměrně značný majetek. Za rok 2006 činil základ daně z příjmu žalobce 201 392 Kč a za rok 2007 činil 1 986 771 Kč.Anonymizovaný odstavec6. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 2. 8. 2023 vyplynulo, že žádost žalovaného o invalidní důchod byla zamítnuta, neboť nebyl účasten důchodového pojištění po zákonem požadovanou dobu.7. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání bylo zjištěno, že žalobce je od 7. 8. 2025 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci mu nebyla poskytována.8. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná studuje obchodní školu v , adresa, , je v prvním ročníku. Dříve studovala na gymnáziu, kde studium nedokončila. Skončila ve třetím ročníku, protože měla zdravotní problémy a následně se nezvládla probíranou látku doučit. Studium na obchodní škole zvládá bez problému. Žalovaná žije ve společné domácnosti s matkou a s mladší sestrou, které je 15 let. Matka žalované je samoživitelka a pracuje jako prodavačka v cukrárně, za což pobírá minimální mzdu. Na mladší sestru žalované pobírá matka výživné, žalovaná však neví, v jaké výši. Měsíční nájemné činí okolo 8 000 Kč. Žalobce hradil výživné nepravidelně, jeho dluh na výživném činil již okolo 700 000 Kč. Poté, co byl propuštěn z výkonu trestu, uhradil žalobce dvakrát nebo třikrát částku 1 400 Kč, poté nehradil nic a až v lednu 2026 uhradil 1 500 Kč. Matka žalované nemá žádný hodnotnější majetek a uživit ze svého příjmu žalovanou a její sestru jí činí obtíže.9. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou podle § 913 odst. 1 o. z. rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 3 o. z. je při hodnocení schopností a možností povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště.10. Žalobce se domáhal snížení výživného. Byl proto povinen tvrdit a prokázat své příjmové a majetkové poměry, uvést, jaké jsou jeho schopnosti a možnosti získat zaměstnání. Skutečnosti tvrzené a prokázané žalobcem jsou pouze kusé a nedostatečné. Žalobce uvedl, že je veden na úřadu práce, pobírá pouze dávky hmotné nouze. Neuvedl však v jaké výši pobírá dávky hmotné nouze, zda si nepřidělává např. brigádně a pokud ne, z jakého důvodu, zda to skutečně není v jeho možnostech a schopnostech. Z posudku o invaliditě vyplývá, že pracovní schopnosti žalobce jsou v důsledku zdravotního stavu sníženy pouze částečně. Žalobce dále neuvedl, jaké jsou jeho majetkové poměry, zda má nějaký hodnotnější majetek či nikoliv, neuvedl, jaké jsou jeho výdaje, např. na bydlení. Pokud nemá vůbec žádné příjmy, z čeho hradí výživné na druhé dítě ve výši 2 000 Kč a své vlastní výdaje.11. Pokud by se žalobce dostavil na jednání, byl by soudem poučen ve smyslu § 118a o.s.ř., aby doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy k jejich prokázání. Žalobce se však k jednání soudu nedostavil, nemohl být proto soudem poučen.12. Soud nebyl na základě žalobních tvrzení a předložených důkazů schopen posoudit dostatečně příjmové a majetkové poměry žalobce, jeho schopnosti a možnosti získat zaměstnání.13. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soudu nezbylo než žalobu zamítnout.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná a měla by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů v plné výši, žádné náklady nevznikly.