15 C 262/2025-62 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 59 501 Kč s přísl. a částky 10 535,98 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 12. 11. 2024 žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 69,41 % p. a. prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč. V těchto splátkách bylo zahrnuto rovněž pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, pročež žalobkyně dlužnou částku ke dni 13. 4. 2025 zesplatnila v celém rozsahu. Před zesplatněním úvěru žalovaný uhradil pouze 2 splátky v částce 3 300 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 49 380,61 Kč, dlužného úroku za poskytnutí úvěru kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 508,97 Kč, smluvní pokuty v částce 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč a dlužného pojistného ve výši 214 Kč. Z této částky žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. od 15. 4. 2025 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 535,98 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 69,41 % p. a. z částky 49 380,61 Kč od 15. 4. 2025, přičemž za dobu od 9. 5. 2025 jej požaduje pouze v sazbě 12 % p. a., do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 160 927 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z úvěrových registrů a z insolvenčního rejstříku, a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč se splatností vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,41 % p. a.4. Z přihlášky do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 12. 11. 2024 soud zjistil, že se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr a v této souvislosti se zavázal platit pojistné ve výši 107 Kč měsíčně (3,33 % ze splátky úvěru před navýšením o úhradu za pojištění).5. Z oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru a přihlášku žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr.6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 12. 11. 2024 odešla z účtu č. , č. účtu, na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částka 50 000 Kč.7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je od 1. 7. 2022 zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, , a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 22 917 Kč. Je ženatý, ale s manželkou nežije ve společné domácnosti. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a žije ve vlastním bydlení. Výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 9 981 Kč, přičemž se jedná o součet částky 4 860 Kč představující životní minimum, nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč a splátek úvěrů ve výši 500 Kč.8. Z výpisu transakcí z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný pobíral každý měsíc mzdu, jejíž výše se pohybovala v rozmezí od 22 000 Kč až do 36 000 Kč.9. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 15. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž 7 dalších finančních institucí a že celkový dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč. V systému nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti.10. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze první dvě splátky úvěru v celkové částce 6 600 Kč.11. Z dopisu ze dne 13. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila svoji pohledávku za žalovaný v plném rozsahu.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 69,41 % p. a. prostřednictvím 42 měsíčních splátek ve výši 3 300 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně a včas neplnil, pročež žalobkyně ke dni 13. 4. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu. Na svůj dluh ze smlouvy žalovaný uhradil celkem 6 600 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z úvěrových registrů a z insolvenčního rejstříku, a zjistila, že je žalovaný zaměstnaný, jeho příjem činí přibližně 22 917 Kč měsíčně a žije ve vlastním bydlení. Výdaje žalovaného žalobkyně stanovila na částku 9 981 Kč, přičemž se jedná o součet částky 4 860 Kč představující životní minimum, nákladů na bydlení ve výši 4 621 Kč a splátek úvěrů ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž 7 dalších finančních institucí a že celkový dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč.13. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně řádně nezkoumala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Stanovení výdajů částkou životního minima je příliš obecné a není schopné zohlednit individuální potřeby konkrétní osoby. Žalobkyně dále nijak nezohlednila skutečnost, že žalovaný žádal o úvěr kromě žalobkyně rovněž dalších 7 finančních institucí, z čehož je patrné, že jeho finanční situace nebyla dobrá a příjem ze zaměstnání nedokázal zcela pokrýt jeho potřeby. Jelikož dluh žalovaného ze všech úvěrů činil 1 061 373 Kč, jeví se jako velmi nepravděpodobné, že jeho měsíční náklady spojené se splátkami úvěru činily pouze 500 Kč. Z výše uvedených skutečností je patrné, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a před poskytnutím úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.15. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky a je povinen vrátit je z titulu bezdůvodného obohacení. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl co do částky 43 400 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).16. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla v řízení větší úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 939,90 Kč, přičemž tato částka představuje 24 % z jejich celkové výše 24 749,60 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 62 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 036,98 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 560 Kč ve výši 3 687,60 Kč.