15 C 29/2026-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 11 418,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mohl žalovaný průběžně čerpat finanční prostředky ve výši až 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč, svůj dluh však řádně a včas neplnil. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 6. 3. 2025. Dlužná částka vyčíslená žalobkyní sestává z dlužné jistiny ve výši 4 994,15 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 94,46 Kč a smluvního úroku ve výši 6 315,85 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z výpisů z účtu žalovaného, z výplatních pásek, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, přičemž zjistila, že výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 13 450 Kč. Na základě těchto skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 8. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s denním úrokem ve výši 1,066 % a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že dne 8. 10. 2024 byly na účet žalovaného vyplaceny finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč.6. Z e-mailu ze dne 6. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 3. 2025 vypověděla smlouvu o úvěru a dlužnou částku v celkové výši 11 523,46 Kč zesplatnila.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaný žil v domácnosti společně s dalšími dvěma osobami, které měly vlastní příjem. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 13 450 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na splátky úvěrů činily 2 700 Kč, měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč a žádné další výdaje žalovaný neuvedl.8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů a zjistila, že měsíční příjem žalovaného činil 13 450 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje na splátky úvěrů činily 2 700 Kč a měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč. Žalovaný žil ve společné domácnosti společně s dalšími dvěma osobami, které měly vlastní příjem. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami úvěru, pročež žalobkyně ke dni 6. 3. 2025 zesplatnila dlužnou částku v plném rozsahu.9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Měsíční příjem žalovaného činil pouhých 13 450 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že z této částky hradí každý měsíc náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 700 Kč. Je přitom zřejmé, že žalovaný musí mít i další výdaje spojené se stravou, hygienou, dopravou či ošacením, byť jejich výši v žádosti o úvěr neuvedl. Po odečtení nákladů na bydlení a splátek úvěrů žalovanému zbývá částka 5 750 Kč, ze které lze veškeré životní náklady nesouvisející s bydlením pokrýt jen obtížně. Je tedy zřejmé, že žalovaný nemá dostatečnou finanční rezervu na to, aby byl schopen splácet další úvěry. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou.11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení (výrok I.).12. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná a soud ji částečně zamítl (výrok II.)13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a rozdíl v úspěchu obou stran je pouze nepatrný (výrok III.).