19 C 291/2025-49 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.3.2025 domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, ) a žalovanou probíhalo jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně s ohledem na nedostatek písemných podkladů schopna doložit. Žalobkyně z těchto důvodů tvrdí a prokazuje pouze poskytnutí peněžních prostředků žalované jako příčinu vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, jehož vrácení požaduje spolu se zákonným úrokem z prodlení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované celkem částku 20 000 Kč (platbami ze dne 16.6.2023 ve výši 6 000 Kč, ze dne 1.7.2023 ve výši 800 Kč, ze dne 4.7.2023 ve výši 8 100 Kč a ze dne 27.6.2023 ve výši 5 100 Kč), a to prostřednictvím plateb z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila, musí tudíž žalobkyni (právnímu nástupci) vydat, oč se obohatila. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 26.12.2024, přesto žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 06.12.2024 postoupena společnostíAnonymizovaný odstavec2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok ani zčásti neuznává, když uvedla, že si není vědoma, že by s právním předchůdcem žalobkyně uzavírala úvěrovou smlouvu ani toho, že by jí byly v žalobě uvedeném období poskytnuty v žalobě uvedené částky v celkové výši 20 000 Kč. Dále namítla, že nebyl prokázán řetězec postoupení pohledávky na žalobkyni. Následně vzhledem k vůli účastníků projevené k výzvě soudu soud dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve věci rozhodnul bez jednání na základě účastníky předložených (resp. k jejich návrhu vyžádaných) listinných důkazů.3. Žalobkyni se sice nepodařilo v řízení prokázat, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, ) a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně však v řízení prokázala (potvrzením o platbách, sdělením banky a výpisem z účtu žalované), že společnost , právnická osoba, na účet žalované č. , č. účtu, zaslala ve shora uvedených dnech shora uvedené částky v celkové výši 20 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že tyto platby proběhly bez toho, že by bylo možné doložit existenci právního důvodu pro poskytnutí takových plateb na účet žalované (např. smlouvy o úvěru), je možné ve shodě s přesvědčením žalobkyně dovodit, že takové částky je možné požadovat po žalované zpět, neboť na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Pokud žalovaná v řízení netvrdila, že by existoval právní důvod, pro který byly částky na její účet zaslány a takový důvod soudu neprokázala, dovodil soud v situaci, kdy žalobkyně prokázala, že na ni byly nároky původního věřitele na základě v žalobě uvedených smluv o postoupení pohledávek postoupeny, dovodil soud, že žalobkyně má po postoupení pohledávky vůči žalované právo na zaplacení částky 20 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení, které žalovaná získala na úkor původního věřitele (a po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně) tím, že shora uvedeným způsobem byly na její účet č. , č. účtu, poukázány bez právního důvodu peněžní prostředky v částce 20 000 Kč.4. Protože předžalobní výzva žalobkyně ze dne 26.12.2024, která byla doručována na adresu , adresa, se nemohla dostat do dispozice žalované, která se po zrušení trvalého pobytu ke dni 20.12.2023 zdržuje převážně v , Anonymizováno, , dovodil soud, že se žalovaná dostala do prodlení až poté, co jí byla doručena ze strany soudu žaloba, kdy k tomu došlo nejpozději dne 27.2.2026, kdy žalovaná svým vyjádřením na obsah doručené žaloby reagovala. Pokud mohla žalovaná prvně plnit až dne 28.2.2026, přiznal soud přiznal podle ustanovení § 1970 o.z. úrok z prodlení žalobkyni až ode dne 1.3.2026, a to ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tj. ve výši 11,5 % ročně). V rozsahu, který na úroku z prodlení požadovala žalobkyně více (za delší období a s vyšší sazbou), pak soud žalobu zamítnul.5. Žalobkyně měla v řízení procesní neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, proto jí podle § 142 odst. 3 o.s.ř. náleží nárok na plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč (za 3 úkony právní služby po 400 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.6. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..