20 C 281/2025-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 188,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 100 Kč. Žalovaný peněžní prostředky čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 7 100 Kč na účet č. , č. účtu, dne 10. 10. 2024, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 100 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 141,29 Kč, smluvního úroku ve výši 8 621,31 Kč, poplatků v celkové výši 238,92 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 87,16 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 768 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 7 100 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 7 100 Kč dne 10. 10. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky ve výši 1,016 % denně, RPSN 2 114,66 %, a spolu s poplatky v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni uvedl příjmy ve výši 26 500 Kč, žalobkyně zjistila příjmy ve výši 13 768 Kč. Výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč na půjčky, ve výši 9 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč za ostatní výdaje. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Z přehledu bankovních transakcí a z odpovědi , právnická osoba, . ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému částku ve výši 7 100 Kč poskytla.4. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Měsíční výdaje tvrzené žalovaným jsou ve výši 15 000 Kč, měsíční příjmy zjištěné žalobkyní pak činí 13 768 Kč. Pouze z výše uvedeného (i s ohledem na částku 2 000 Kč na splátky úvěrů měsíčně) je patrné, že žalovaný je pravděpodobně předlužený a jeho příjem nepokrývá výdaje. S touto skutečností však žalobkyně již nijak dále nepracovala, v čemž soud shledává absenci odborné péče. Tento nedostatek pak způsobil, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.6. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 7 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalobkyni tedy nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.7. Jelikož soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 7 100 Kč (výrok I.), bylo třeba žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.