32 C 41/2026-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 77 244 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese , adresa, .Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny číslo , Anonymizováno, ze dne 23. 5. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou má soud za zjištěné, že žalobkyně se zavázala dodávat žalované elektřinu v odběrném místě , adresa, a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektrické energie zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou přílohou výše uvedené smlouvy.Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 28. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaná v období od 25. 6. 2023 do 21. 2. 2024 odebral elektřinu s nedoplatkem 59 857 Kč s tím, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě uvedené částky se splatností dne 14. 3. 2024. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 26. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná v období od 22. 2. 2024 do 15. 4. 2024 odebral elektřinu s nedoplatkem 17 387 Kč s tím, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě uvedené částky se splatností dne 13. 5. 2024.V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny dle § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v platném znění, která má charakter kupní smlouvy dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž žalobkyně má právo na úhradu kupní ceny za dodanou elektřinu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu.Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku žalobkyni řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 042,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77 244 Kč sestávající z částky 4 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 010 Kč ve výši 2 942,10 Kč.