6 C 303/2025-44 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 199 867,35 Kč, sestávající z jistiny ve výši 195 664,35 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 673 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč (3x 300 Kč + 1x 130 Kč za 1 měsíc vymáhání) a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč (3x 500 Kč). Stanovení těchto poplatků bylo stranami smluvně sjednáno. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedla, že dne 24. 11. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, na základě, které byl žalované poskytnut úvěrový rámec 200 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela a žalobkyně proto vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení jak úroku, tak zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná k věci uvedla, že dne 24. 11. 2023 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalované byla poskytnuta celkem částka 212 500 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 97 804 Kč s tím, že před uzavřením smlouvy nedošlo ze strany žalobkyně k odbornému a řádnému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Dále žalovaná vznáší námitku neplatnosti smlouvy s ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se dostala do finanční tísně v důsledku několika nepříznivých okolností. Její manžel byl opakovaně evidován na úřadu práce, což mělo za následek výrazné snížení příjmu domácnosti. Nesouhlasí s žalobou, odkazuje na neplatnost smlouvy a úroků a poplatků, které jsou naprosto v rozporu s dobrými mravy. Navrhla zaplacení částky po odečtení zaplacené částky, ve splátkách 4 000 Kč měsíčně s ohledem na její příjem.3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaná se dohodly na tom, že žalobkyně umožní žalované čerpat peněžní prostředky do výše 200 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 212 500 Kč. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně nehradila, přičemž na jistině úvěru zůstala výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami dohodnuty.4. Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovanou tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o.z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele.5. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází. Žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti nejdříve z karty klienta, datované dnem 22. 8. 2025, kdy žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, má vlastní byt, pobírá příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti představuje částku 20 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení představují částku 6 000 Kč měsíčně, další výdaje 7 000 Kč a splátky všech úvěrů pak částku 4 200 Kč měsíčně. Z ověření bonity maximálního limitu splátky klienta byla zjištěno, že žalovaná má příjem z žádosti 21 000 Kč měsíčně, platí splátku i jiných společností ve výši 592 Kč měsíčně, výše splátky schváleného úvěru ve výši 1 531 Kč měsíčně a po odečtení životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 7 520 Kč žalované zbývá 11 257 Kč měsíčně pro zbytné výdaje. Dále žalobkyně uvedla v ověření bonity maximálního limitu splátky domácnosti, že žalovaná pobírá příjem z žádosti 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 4 408 Kč měsíčně, normativní náklady na bydlení ve výši 6 900 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 531 Kč měsíčně, přičemž po odečtení životního minima členů domácnosti částky 14 610 Kč, zbývá částka ve výši 13 551 Kč domácnosti klienta pro zbytné výdaje. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že k ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 25. 8. 2023 do 24. 11. 2023, kde bylo zjištěno, že žalovaná pracuje v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a od této společnosti žalované přicházely opakující se platby, jejíž průměrná výše korespondovala s tvrzenou výší ve smlouvě, což doložila soudu. Žalobkyně dále tvrdí, že ověřila i výdaje žalované tak, že například výdaje na stravu (potraviny v Kauflandu), ošacení (Sportisimo), obuv (Deichman), léky (dr. Max) a dopravu například u Dopravního podniku byly zobrazeny ve výpisu z účtu žalované, ovšem tuto skutečnost jen tvrdila, nikoli nedoložila. Takováto zjištění jsou ovšem naprosto nedostačující, žalobkyně sice ověřila příjem žalované, který představoval částku 21 000 Kč měsíčně, ovšem jak uvádí, že ověřila výdaje žalované, k tomu soud nemůže přihlédnout, tvrzení, že žalobkyně ověřila příjmy z výpisu z účtu žalované tím, že tam byly položky potravin, ošacení, obuvi či léků a doprava nelze vzít jako vypovídající výdaje žalované, navíc ani tyto skutečnosti žalobkyně ničím nedoložila. Dále není zřejmé, zda je žalovaná zaměstnána na dobu určitou či neurčitou. Minimálně je třeba vzít v úvahu náklady na bydlení, přičemž i tyto výdaje musí být ověřeny, avšak výše nákladů na bydlení se jeví soudu jako podhodnocené. Příjmy ostatních členů domácnosti nejsou v této souvislosti rozhodné, nejedná se o příjem žalované, není vůbec zřejmé, o jaké peněžní prostředky se jedná, tato částka nebyla nadto žádným způsobem ověřena. Žalobkyně uvádí, že platební morálka žalované byla na velmi vysoké úrovni, kdy žalovaná hradila skoro rok a půl splátku bez problémů. Nicméně žalovaná měla v době uzavření smlouvy příjem 21 000 Kč měsíčně, dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, žalobkyně neověřila výdaje žalované, soud nemohl přihlédnout k příjmu dalších členů domácnosti, neboť příjem nebyl dostatečně ověřen a po odečtení životního minima dle portálu www.kurzy.cz kalkulačky životní minimum pro rok 2023 představovaly náklady životního minima pro jednu dospělou osobu a dvě nezletilé děti od 6 do 15 let částku 10 570 Kč, žalovaná splácela jiným společnostem úvěr včetně , právnická osoba, . částku ve výši 5 000 Kč měsíčně a po odečtení tvrzených výdajů na bydlení a dalších výdajů ve výši 17 200 Kč měsíčně a splátky schváleného úvěru ve výši 1 531 Kč je zřejmé, že žalobkyně tak nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, použitý příjem, který byl sice ověřen, je naprosto nevypovídající o skutečností schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná, jak uvádí žalobkyně, řádně splácela úvěr po dobu skoro jednoho a půl roku, ovšem na tyto splátky jí mohl někdo přispívat. Navíc žalovaná, jak vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad, dokládá, že žalovaná čerpala dne 23. 11. 2023 částku 50 000 Kč (splátka 1 531 Kč), poté dne 15. 12. 2023 pak částku 41 000 Kč (splátka 3 673 Kč), dne 29. 12. 2023 pak čerpala 30 000 Kč a dne 4. 1. 2024 pak čerpala 20 000 Kč, dne 15. 1. 2024 dalších 21 000 Kč a dne 18. 1. 2024 čerpala 35 000 Kč, kdy první splátka úvěru představovala částku 1 531 Kč měsíčně, druhá už 3 673 Kč měsíčně a 3. pak 5 969 Kč, od páté splátky představovala splátka částku 6 122 Kč. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v listopadu 2023, když věděla, že úvěr může dosáhnout až 200 000 Kč, žalobkyně zahrnula do výpočtu výdajů pouze 1. splátku ve výši 1 531 Kč, když věděla, že žalovaná může čerp