6 C 368/2025-29 – Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 43 798,80 Kč, sestávající z jistiny ve výši 43 099,80 Kč, poplatků ve výši 699 Kč, přičemž stanovení poplatků bylo stranami smluvně sjednáno. Na odůvodnění těchto svých žalobních požadavků uvedla, že dne 9. 3. 2023 uzavřel se žalovaným právní předchůdce žalobkyně, a to společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, smlouvu o vydání kreditní karty Style č. , hodnota, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 44 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Žalobkyně přitom nabyla pohledávky za žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2025. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dohodu, na jejímž základě následně právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat (prostřednictvím kreditní karty) peněžní prostředky až do výše 44 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy výše úrokové sazby byla sjednána 23,99 % ročně, avšak žalobkyně požaduje po žalovaném pouze 12,75 % ročně. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, a proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil všechny závazky žalovaného splatné ke dni 17. 9. 2024, přičemž na jistině úvěru zůstal dlužen výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky, a to včetně sankcí, které byly pro případ prodlení s vrácením peněžních prostředků mezi stranami rovněž dohodnuty.Po právní stránce byl vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 44 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 23,99 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil, když poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky, které měli účastníci sjednány. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech, dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky, ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal, když právo domáhat se jich na žalovaném přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). Proto soud žalobě zcela vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 656 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 798,80 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.