7 C 157/2025-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný úvěr čerpal, avšak sjednané splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 10. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách ve výši 4 353 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 46 409 Kč, představující kapitalizované úroky a další sjednané položky, splatné do 21. 7. 2024. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 6 400 Kč, přičemž k datu vyčíslení činila dlužná jistina 42 631,24 Kč a dlužný poplatek 38 630,76 Kč.2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že od něj zjistila a vyhodnotila informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, přičemž tyto údaje porovnala s doklady předloženými žalovaným a zaznamenala je do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako svářeč u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jeho měsíční čistý příjem činí 48 959 Kč, bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti ani jiné závazky.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.4. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 1. 2026, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.5. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní:6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, žalovaný se zavázal je splácet částkou 4 353 Kč ve 21měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 46 409 Kč a další příslušenství.7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal částku ve výši 45 000 Kč dne 21. 10. 2022. Dále je z této patrné, že žalovaný uhradil celkem na úvěr č. , hodnota, částku 6 400 Kč.8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, je svobodný, má úplné učňovské vzdělání a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, přičemž jako zdroj příjmů je uveden plný pracovní úvazek. Jeho čistý měsíční příjem byl v kartě zaznamenán ve výši 38 959 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za 8/2022 a 9/2022, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 10 000 Kč (celkem tedy 48 959 Kč). Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá žádné externí ani interní splátky, a jeho měsíční výdaje byly stanoveny pouze jako odhadované ve výši 3 000 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy za žalovaným, přičemž tato skutečnost byla oznámena žalovanému oznámením ze dne 27. 1. 2025.10. Výzvou ze dne 16. 4. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.11. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě č. , hodnota, soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění s ohledem na níže uvedené právní posouzení.12. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.13. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, žalovaný se zavázal je splácet částkou 4 353 Kč ve 21měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 46 409 Kč a další příslušenství. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě; z té vyplývalo, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, je svobodný, má úplné učňovské vzdělání, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, a jeho měsíční čistý příjem činí 38 959 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 10 000 Kč (celkem tedy 48 959 Kč). Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá jiné externí ani interní splátky a jeho měsíční výdaje byly stanoveny pouze jako odhadované ve výši 3 000 Kč. Z předložených listin se podává, že příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami za 8/2022 a 9/2022, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu (tyto listiny však nebyly soudu předloženy), jeho výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala. Žalovaný čerpal částku 45 000 Kč dne 21. 10. 2022, přičemž na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 6 400 Kč; nad tento rámec neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení a její přílohy, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně dále žalovaného výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby.14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.15. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.17. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uza