6 C 170/2020-19 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 9 240 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 553,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 486,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně a s úrokem 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru[číslo] s právním předchůdcem žalobce, [údaje o právním předchůdci žalobce]. Na základě uzavřené smlouvy mu právní předchůdce žalobce poskytl částku 6 000 Kč, za to se zavázal zaplatit úrok ve výši 840 Kč, dále za administrativní činnost 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze částku 1 200 Kč. Žalobce doložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, kartu zákazníka, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu. Žalobce dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání přímo v žalobě, žalovaný byl vyzván, aby se v 7mi denní lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání a zároveň byl upozorněn, že pokud se v uvedené lhůtě k této výzvě nevyjádří, bude to soud pokládat za souhlas. Protože se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud postupoval podle § 115 a) o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě listinných dokladů poskytnutých žalobcem. Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] soud pokládá za absolutně neplatnou, neboť ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s právním předchůdcem žalobce byly na žalovaného vedeny 4 exekuce, které jsou dosud v běhu, a to [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Je tedy zřejmé, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Povinnost zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti je dána mimo jiné i rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C -679/18. Zde je uvedeno, že vnitrostátní soudy jsou povinné zkoumat řádné posouzení úvěruschopnosti z úřední povinnosti, a to včetně vyvození důsledků z případného porušení této povinnosti. Soud proto vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalovanému částka 6 000 Kč, z té však zaplatil pouze 1 200 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit rozdíl mezi oběma částkami, tedy částku 4 800 Kč a žalobě vyhověl, i pokud jde o úrok z prodlení, kde postupoval podle § 1968 a násl. obč. zák. a vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. Protože věc nebyla rozhodována platebním rozkazem, soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek podle pol. 1/1 a) Sazebníku soudních poplatků. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je 4 %, soud proto přiznal žalobci 4 % z částky 1 489 Kč, tj. za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, (když v této částce je již započten doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč), dále za 3 úkony po 200 Kč a 3 x 100 Kč paušál, 21 % DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhrada nákladů by tedy činila 2 089 Kč, 4 % z této částky je 84 Kč.