7 C 236/2020-20 — Okresní soud v Domažlicích

Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne 25. 9. 2020, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 36 330 Kč včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení, úrok z jednotlivých částek i v kapitalizované podobě, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [2017]. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka, kterou dle tvrzení žalobce neměl žalovaný hradit řádně a včas. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a uhradil pouze a jen 7 170 Kč, kdy tato částka byla rozpoložena na úrok 3 500 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 945,90 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 724,10 Kč. Ze strany žalovaného byla realizována poslední úhrada [2019]. Žalobce se po žalovaném dožaduje jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 11 330 Kč a dále příslušenství v podobě úroků a zákonného úroku z prodlení. Aktivní legitimace žalobce v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne [2019] s účinky k [2019]. Nedílnou součástí převodu byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným, a tato je i specifikována v příloze [číslo] smlouvy na str. 238. Právní předchůdce žalobce řádně obeznámil žalovaného o postoupení pohledávky a vyzval ho k dobrovolné úhradě. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [2017] soud zjistil, že předmětná smlouva je uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce podnikatelem a žalovaným spotřebitelem. Předmětná smlouva je členěna do jednotlivých odstavců a následně pododstavců. Je zřejmé, že fakticky se žalovanému dostala do dispozice částka 25 000 Kč, tato skutečnost vyplývá nejen z předmětné smlouvy, ale i ze samotného jednání žalovaného, který průběžně do určité doby splácel na tuto částku. Žalovaný měl dostát těmto povinnostem v délce 58 týdnů a kromě tohoto měl hradit i zápůjční úrokovou sazbu ve výši 23,72% ročně, administrativní poplatek ve výši 20% spotřebitelského úvěru, kdy práva a povinnosti v tomto ohledu jsou vymezena způsobem, který nevzbuzuje dojem podstatného charakteru, ba naopak zásadní úprava práv a povinností, tak aby budila pozornost, vyplývá až z čl. 1 předmětné smlouvy. Pokud se jedná o hotovostní inkaso, v bodě 1.6 je upravena jakási odměna za hotovostní inkaso splátek, kdy práva a povinnosti z tohoto jsou velmi nesrozumitelně, neurčitě vymezena, včetně hotovostního inkasa splátek, kdy tato služba je zaškrtnuta, aniž by bylo blíže určeno, jakým způsobem má být naplněna, a jaká konkrétní výhoda spotřebiteli žalovanému volbou této služby vznikne, kromě toho že se v čl. 1 dozvěděl, že za tuto službu bude hradit 10 000 Kč, tzn. částku, která téměř dosahuje poloviny půjčené částky. Žalobce netvrdil, natož by prokázal, jakým způsobem předmětnou službu vůči žalovanému naplnil. Pokud se jedná o úrokovou sazbu 23,72% předmětné ujednání je v rámci smlouvy koncipováno jako ujednání, které vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru, není vymezeno stejně tak jako bod 1.7 smlouvy. Sama o sobě smlouva formulářového typu nezakládá důvod pro neplatnost, ale s ohledem na charakter smluvních stran je žádoucí, aby práva a povinnost stran byla srozumitelně a určitě vymezena. Žalovaný v pozici spotřebitele s ohledem na vymezení smlouvy a výše již uvedené, mohl být v dobré výře, že jediným úrokem, který je po něm možné spravedlivě požadovat je úrok v kapitalizované podobě podřazený bodu 1. 7. smlouvy. Část smlouvy v bodě 1.4,1.5. je část smlouvy, která nevzbuzuje obezřetnost, úprava dvou úroků v rámci jedné smlouvy působí i nevyváženost povinností v neprospěch žalovaného subjektu. Celková částka ke splácení představuje 43 500 Kč s tím, že skutečná finanční částka, se kterou žalovaný reálně disponoval, byla ve výši 25 000 Kč s tím, že celkové náklady představuje úrok 3 500 Kč, poplatek 5 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč. Za ujednání nepřiměřené, odporující dobrým mravů soud nahlíží i na ujednání upravující poplatek ve výši 5 000 Kč. Tato částka s přihlédnutím k výši jistiny je nepřiměřeně vysoká, žalobce blíže nevysvětluje co konkrétně je pod tento poplatek podřazené, v bodě 1.5 smlouvy jeho úpravy je tak, jak již soud výše zmínil smlouva upravena způsobem nevzbuzující pozornost. Předmětná položka tak může znamenat úpravu skrytého úroku, jedná se o ujednání způsobující nevyváženost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, za těchto okolností soud s přihlédnutím k ustanovení § 580,588 z. č. 89/2012 Sb. vyhodnotil toto ujednání za neplatné, odporující zcela dobrým mravům. Za předpokladu, pokud žalovaný plnil na hotovostní inkaso či na poplatek, soud posoudil toto plnění jako na plnění na jistinu. Soud přistoupil tak k částečnému zamítnutí žaloby. Ve zbývající části soud má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 25 000 Kč a tak jak je zřejmé z předmětného ujednání a zvýrazněno má za ní uhradit i úrok 3 500 Kč. V této podobě soud vnímá smlouvu za srozumitelnou, určitou a přiměřenou a proto v této části, které se žalobce dožadoval po žalovaném toho úroku a jistiny spotřebitelského úvěru, nároku žalobce vyhověl. Rozhodnutí o doplacení soudního poplatku má oporu v položce 2 bod 2, položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku z. č. 549/1991 Sb. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků řízení ve věci. Poměr úspěchu přesahuje na straně žalobce 21 330 Kč (58,71 %): 15 000 Kč (41,29 %) rozdíl 17,42 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 817 Kč, odměna za 3 úkony právní služby – 3 x 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály – 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhl. 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů tzn. 4 721 Kč Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 822,40 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [údaje o zástupci].