10 C 20/2021-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku celkem 44 913 Kč s příslušenstvím, když tato částka se skládá z jistiny ve výši 37 057 Kč, smluvní pokuty 7 856,72 Kč, úroku ve výši 75,54 % ročně do doby, než celkový úrok od [2020] dosáhne částky 188 611 Kč. 2. V žalobě uvedl, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dne [2018]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne [2018]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 108,64 % splácet ve 24 měsíčních splátkách po 6 549 Kč vždy k 20tému dni každého kalendářního měsíce od října 2018. 3. Dále žalobce uvádí, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V průběhu splácení došlo na žádost žalovaného k odkladu splátky [číslo]. 4. Žalobce v žalobě uvádí, jakou částku do data zesplatnění žalovaný uhradil, když se jedná o částku 117 882 Kč. 5. Žalobce k žalobě připojil smlouvu o úvěru, ve které je uvedena zápůjční úroková sazba 108,04 % ročně jako pevná zápůjční úroková sazba za celou dobu splácení úvěru. Dále doložil oznámení o schválení úvěru v této smlouvě včetně splátkového kalendáře, oznámení ze dne [2020] o zesplatnění úvěru, kartu klienta, když zesplatnění úvěru ze dne [2020] předcházela výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dne [2020], žádost o odklad jedné splátky včetně přípisu žalobce o vyhovění a upravený splátkový kalendář, doklady o výši příjmů žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti a předsmluvní formulář a doklad o vyplacení úvěru ze dne [2018]. Doložil také předžalobní výzvu ze dne [2021] a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek. 6. Soud ve věci nařídil jednání na [2021], na toto jednání se dostavil zástupce žalobce, žalovaný se nedostavil, bylo mu doručeno vyvěšením na úřední desce soudu. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1, § 101 odst. 2 o. s. ř. a ve věci rozhodl na základě dokladů předložených žalobcem. 7. Vztah mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 1810, 11815, 1419,1420 a 2395 obč. zák., tj. zákona č. 89/2012 Sb. Ve světle těchto ustanovení a směrnice ES73/13/EH ze dne 15. 4. 1993 v aktuálním znění, soud pokládá sjednaný úrok za půjčení částky 80 000 Kč za nepřiměřený. Žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč, za to se zavázal zaplatit částku 157 176 Kč, tedy částku téměř dvojnásobnou. Soudu je z jeho činnosti známa výše úroků z úvěrů poskytovaných peněžními ústavy, když tato výše úroku je podstatně nižší, respektive nesrovnatelně nižší – nejvyšší úrok u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] činil 22,7 % ročně. Z toho je zřejmé, že úrok sjednaný mezi účastníky za půjčení částky 80 000 Kč je nepřiměřený. Soud proto tento úrok pokládá za úrok odporující dobrým mravům podle § 580 obč. zák. K neplatnosti takovéhoto právního ujednání je soud povinen přihlédnout i bez návrhu podle § 588 obč. zák. 8. Soud ve věci [spisová značka] rozhodl tak, že i při sjednání takto vysokých úroků je smlouva částečně platná, k odvolání žalobce pak Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne [2021] toto rozhodnutí soudu I. stupně označil za nesprávné s tím, že smlouvu je nutno pokládat za neplatnou jako celek, tedy nikoliv pouze v části týkající se úroků, a to z důvodů, že smlouva se zjevně příčí dobrým mravům – viz. [číslo jednací]. 9. Protože je tedy nutno uzavřenou smlouvu pokládat za absolutně neplatnou, soud posuzoval vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 obč. zák. Podle odst. 1 tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 80 000 Kč, žalovaný uhradil žalobci částku 117 882 Kč, nedošlo tedy na straně žalovaného k žádnému bezdůvodnému obohacení. V této souvislosti soud ještě odkazuje na výše cit. rozsudek krajského soudu, kde je uvedeno, že nelze vycházet z toho, že žalovaný na nepřiměřené a pro něj nevýhodné smluvní podmínky přistoupil. Neznamená to tedy, že toto smluvní ujednání nelze podrobit hodnocení. Soukromé právo je sice založeno na zásadě smluvní volnosti a autonomie vůle stran, ale na druhé straně si také zakládá na tom, aby uspořádání smluvních vztahů bylo spravedlivé a nevytvářelo zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany. V cit. věci 64 Co 163/2021 také Krajský soud v Plzni vyslovuje názor, že i předchozí věc měla být posouzena podle § 2991 a násl. obč. zák. a zdejšímu soudu vytýká pochybení, pokud žalobě vyhověl ohledně smluvní pokuty. 10. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.