10 C 52/2021-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích, v jehož obvodu má žalovaný evidované trvalé bydliště, domáhá zaplacení dluhu na nesplaceném úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum], když úvěr byl žalovanému vyplacen ve výši 80 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem, jehož efektivní sazba byla sjednána ve výši 166,87 %. Úvěr měl být splácet po dobu 24 měsíců po částkách 7 933 Kč měsíčně, přičemž na základě covidových opatření byla splatnost úroku odložena a žalovaný pak plnil podle předloženého přehledu, nikoliv však řádně a včas. Proto byl o splátky upomínán a za každou pozdě zaplacenou splátku, či neuhrazenou, nárokuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a další poplatek v souvislosti s upomínáním. Protože žalovaný nevyhověl výzvám k úhradě splátek, byl úvěr zesplatněn k datu [datum]. Žalobkyně pak nárokuje další smluvní pokutu ve výši 0,1 % z tzv. nové jistiny úvěru až do zaplacení. Žalobkyně tak požaduje zaplatit 60 734 Kč, což sestává z dlužné jistiny ve výši 44 695,45 Kč, dlužného úroku ve výši 12 344,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, náhrady nákladů v souvislosti s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, další smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru 57 040 Kč, kdy tato pokuta je kapitalizována ve výši 9 810,88 Kč, a dále je nárokován sjednaný obchodní úrok nominální úrokové sazby 102,29 % ročně. Nárok dokládá žalobkyně smlouvou o úvěru, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné splátky, oznámením o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou s dokladem o doručování, a dále i doklady o prověřování úvěruschopnosti klienta. 2. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, neomluvil a soud vycházel z písemností předložených žalobkyní, především ze smlouvy. Z té je zřejmé, že žalovaný po té, co byla prověřována jeho úvěruschopnost, uzavřel smlouvu o úvěru dne [datum] pro částku 80 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou, která byla vyjádřena jako efektivní úroková sazba 166,87 % ročně, a která představuje 102,29 % ročně nominální úrokové sazby. Podle § 2395 obč. zák. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z této smlouvy je zřejmé, že smluvní strany se shodly na obsahu smlouvy ve smyslu § 1724 a § 1725 obč. zák., když sjednání úroku je pojmovým znakem úvěrové smlouvy. Soud však hodnotí ujednání o úvěru ve smyslu § 1813 obč. zák. podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Postavení žalovaného jako spotřebitele je smlouvou obsahující ujednání o úrokové sazbě 102,29 % ročně jako ujednání nemravné, pro které je žalovaný ve značně nevýhodném postavení jako spotřebitel, neboť sjednaná úroková sazba je ujednáním lichevním, když žalobkyně si touto úrokovou sazbou nechala poskytnout plnění majetkové hodnoty v hrubém nepoměru k poskytnutému závazku a odporující dobrým mravům ve vztahu k tomu, že jiné bankovní instituce neposkytují úrokovou sazbu vyšší než 30 % a nebankovní instituce sice sjednávají úrokovou sazbu vyšší, ovšem s ohledem na rizika, tedy nedostatky zajištění poskytnutých finančních prostředků se pak nejeví vyšší úrokové sazby na krátkodobou lhůtu jako nemravné či nepřiměřené. V daném případě je pak třeba s ohledem na provedené smluvní ujednání hodnotit smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, protože i další ujednání ohledně smluvní pokuty a nákladů na upomínání je třeba posuzovat v kontextu sjednaného závazku, kdy amorální úroková sazba byla připočítávána k jistině pro výpočet dlužné částky a navíc ujednání o smluvní pokutě bylo kumulováno, což je rovněž ujednáním nemravným, takže z toho důvodu nelze posuzovat závazek žalovaného podle § 2395obč. zák., ale pouze jako bezdůvodné obohacení, pokud by žalovaný neposkytl žalobkyni plnění, které od ní získal. Podle předloženého dokladu o platbách žalovaného jako dlužníka, je zřejmé, a žalobkyně to v žalobě sama uvádí, žalovaný plnil v celkové výši 126 929 Kč, takže poskytnutou částku jako úvěr ve výši 80 000 Kč uhradil a nepochybně lze i další částky poskytnuté ve prospěch tohoto závazku posoudit jako plnění z neplatného právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný se při poskytnutém úvěru ve výši 80 000 Kč a jeho vrácením nikterak neobohatil, není výpočet dluhu provedený žalobkyní po právu, a proto soud žalobu zamítá. 3. S rozhodnutím o věci samé souvisí i výrok o nákladech řízení, kdy platí ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náklady, které mu vznikly. Protože úspěšný byl žalovaný, avšak na jeho straně žádné náklady zjištěny nebyly, rozhodl soud podle cit. ustanovení á contrário.