11 C 13/2021-61 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 863 Kč s příslušenstvím z titulu úvěru žalovanému poskytnutému na základě smlouvy [číslo] ze dne [2019] a smluvní pokuty ve výši 1 830,62 Kč na základě téže smlouvy. Nárok dokládá smlouvou o úvěru, oznámením věřitele o schválení úvěru, dodejkou k oznámení o schválení, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem s hodnocením klienta, ověřením úvěruschopnosti žalovaného v registru SOLUS a v registru NRKI, dalšími doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žádostí žalovaného o odklad splátek, oznámením věřitele o provedeném odkladu, kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné splátky, oznámením o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou s dokladem o doručování. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání s odkazem na stanovisko vlády, z něhož dovozuje, že úroková sazba odpovídající nominální hodnotě 102 % je zcela přiměřená, když stanovisko vlády se týká roční procentní sazby nákladů. K tomu pak byla doložena ještě internetová kalkulačka s možností výpočtu výše úvěru a splátek při úrokové sazbě 102,68 % ročně. Měsíční splátka tak vychází na částku 1 552 Kč. Dále se pak žalobkyně odvolávala na písemné důkazy, které byly k žalobě předložené s tím, že je přesvědčena o dostačujícím prověření úvěruschopnosti žalovaného. Na základě žalobkyní předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [2019] pod [číslo] ve výši 14 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 167,84 % ročně, což odpovídá nominální sazbě 102,68 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 27 936 Kč ve splátkách 1 552 Kč měsíčně po dobu 18 měsíců. Žalovaný zaplatil 14 016 Kč, což žalobkyně sama uvádí v žalobě, když se sedmou splátkou byl v prodlení a žalobkyní upomenut o zaplacení, přičemž žalovanému byla odložena splatnost splátek č. 4. Protože se žalovaný dostal do prodlení, byl upomínán o zaplacení a žalobkyně tak nárokuje 200 Kč, jako náklady související s upomínáním a zároveň pro neplacení splátky po dobu 65 dnů dochází na základě smluvního ujednání k zesplatnění úvěru. Proto žalobkyně nárokuje 11 663,19 Kč, což odpovídá jistině 9 474,71 Kč, dlužnému úroku přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 2 188,48 Kč, dále pak nárokuje 200 Kč za upomínky, jako náklady související s prodlením žalovaného a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně za dobu od [2020] ke dni vyhotovení žaloby, tedy ve výši 1 830,62 Kč a dále pak požaduje úrok z úvěru z neuhrazené jistiny 9 474,71 Kč od [2020] do zaplacení ve výši 102, 68 % ročně maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 33 523 Kč. Zřejmé tedy je, že žalovaný, který se dostal do prodlení s placením závazku zaplatil v 9 splátkách 14 016 Kč. Soud posuzuje vztah účastníků ve smyslu § 2395 obč. zák. jako smlouvu o úvěru, kdy se smlouvu úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Sjednání úroků je pojmovým znakem úvěrové smlouvy, když v daném případě byly sjednány úroky ve výši 102,68 % ročně., což je třeba považovat za ujednání nemravné, lichevní, odporující ustanovení § 1813 obč. zák. Podle tohoto ustanovení jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sjednání úrokové sazby (nikoli RPSN) je lichvou, podle § 1796 obč. zák., kdy si žalobkyně sjednala plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Argumentace žalobkyně, že při mikropůjčkách by nemohly nebankovní instituce, které mikropůjčky poskytují fungovat a nemohlo by tak být zajištěno klientům poskytování služeb v tomto nízkém rozsahu, když banky mikropůjčky neposkytují, je třeba podřadit pod podnikatelské riziko, ale nelze ho zaměňovat s nemravností a zakrývat jím lichvu. Soud považuje sjednanou úrokovou sazbu jako součást smlouvy o úvěru za nemravnou a neplatnou ve smyslu § 580 a podle § 588 obč. zák. přihlíží k této neplatnosti i bez návrhu. Proto je nárok pro úroky 102,68 % i úroky odpovídající částce 2 188,48 Kč přirostlé k jistině zamítán. Zamítaná je pak i částka 9 474,71 Kč vyčíslená jako neuhrazená jistina a to proto, že poskytnuté finanční prostředky ve výši 14 000 Kč byly žalovaným ve splátkách naposledy [2020] uhrazené v celkové výši 14 016 Kč. Pokud jde o přisouzenou částku 200 Kč, jedná se o náklady související s upomínkou při prodlení žalovaného se sedmou splátkou a tyto náklady žalobkyni náleží ve smyslu § 513 obč. zák. včetně nárokovaných úroků z prodlení ve výši stanovené prováděcími předpisy a to ve smyslu předpokladu § 1970 obč. zák. Pokud jde o kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, považuje soud toto ujednání rovněž za neplatné pro nemravnost a to z toho důvodu, že smluvní pokuta má být vypočítávaná z tzv. nové jistiny, která sestává nejen z dluhu na úvěru ale i z přirostlých úroků započítávaných k jistině v nemravné výši. Toto ujednání lze považovat za zakázané ve smyslu § 1813 obč. zák., když žalovaného staví do nerovnovážného postavení se sjednaným závazkem ve výrazném neprospěchu žalovaného. Naopak na straně žalobkyně se jeví ujednání o smluvní pokutě vypočítávané z nové jistiny zahrnující i nemravný úrok jako snaha získat neadekvátní finanční prostředky na úkor žalovaného, proto soud i tento nárok ve smyslu § 2048 obč. zák. posuzuje jako neplatný a nárok zamítá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla převážně neúspěšná, její úspěch je pouze nepatrný a žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud dle § 142 odst., 2 o. s. ř.