19 C 163/2021-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, které se odvíjejí od právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení pracovní smlouvou ze dne [datum], respektive od odpovědnosti žalovaného za škodu, již způsobil žalobkyni jakožto svému zaměstnavateli tím, že jako řidič způsobil s jemu svěřeným vozidlem Ford Tranzit, [registrační značka] dne [datum] dopravní nehodu, přičemž na tomto voze byla způsobena škoda, u které měla pojištěná žalobkyně spoluúčast ve výši 10 192 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 7. 2021 č. j. 19 C 163/2021-19 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu na pracovní pozici řidiče, a to na dobu určitou do [datum] (viz č. l. 3-7). Podle Potvrzení o účasti na dopravní nehodě došlo dne [datum] v 15:20 hodin k dopravní nehodě v [obec], při které žalovaný jako řidič vozidla Ford Tranzit FCD, [registrační značka] narazil do elektrorozvodné skříně a dopravní značky; současně způsobil škodu i na předmětném vozidle (srov. č. l. 8). Celková škoda na vozidle byla vyčíslena smluvní pojišťovnou žalobkyně částkou 265 000 Kč při konečné pětiprocentní spoluúčasti žalobkyně ve výši 10 192 Kč (viz č. l. 10). 4. Obecně platí, že žalovaný jako tehdejší zaměstnanec žalobkyně podle ustanovení § 250 a násl. zákoníku práce odpovídal za škodu, kterou jí způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Způsobil-li žalovaný podle žalovaným nevyvrácených a předloženým listinným důkazem prokázaných tvrzení žalobkyně dopravní nehodu, čímž jí způsobil škodu v prokázané výši tzv. spoluúčasti, je namístě závěr, že žalovaný nedbalostně žalobkyni svým jednáním způsobil škodu, a tudíž za ni v tomto rozsahu rovněž odpovídá (srov. ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce). 5. Je tak zjevné, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu žalovaným způsobené škody, neboť je zřejmé, že spoluúčast žalobkyně ve výši 10 192 Kč vznikla právě v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného (opak nebyl v řízení procesně pasivním žalovaným ani tvrzen). 6. Soud proto prvním výrokem rozsudku uložil žalovanému povinnost k plné náhradě vzniklé škody, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku prodlení, přičemž uvedené částky je žalovaný v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neshledal důvod pro prodlužení této lhůty. 7. Na uvedené skutečnosti nic nemění fakt, že žalovanému byla výzva k vyjádření doručena toliko fikcí, neboť je na žalovaném, aby si přebíral poštu na adrese evidovaného trvalého pobytu; pakliže tak nečiní, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobkyně, nýbrž musí být přičítána právě žalovanému. 8. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 748 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 10 192 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze dvou a půl úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 750 Kč ve výši 998 Kč.