19 C 221/2020-32 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalovaný se k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřil, a na nařízené jednání se – bez omluvy - nedostavil. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru na účet [číslo] v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 8 853,85 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 4 zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně a v ujednání pod čl. 3 se zavázal uhradit kontokorentní úvěr nejpozději do jednoho roku od opětovného čerpání. Posledně uvedenou povinnost přitom žalovaný nesplnil, když poskytnutý úvěr neuhradil do [datum]. V souladu s ujednáním pod [číslo listu] smlouvy proto žalobkyně využila svého práva zesplatnit dlužnou částku z kontokorentu ke dni [datum], o čemž byl žalovaný dne [datum] informován dopisem. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 8 853,85 Kč. 4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo (či alespoň nepřímo) vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětné smlouvy ze dne [datum] (na č. l. 16 a 17), výpisu z účtu za období od [datum] do [datum] (na [číslo listu]) a Poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne [datum] (na [číslo listu]). 5. Pouze nad rozhodný rámec, a toliko ve vztahu k právnímu zástupci žalobkyně, soud dodává, že striktně (či lépe řečeno rigorózně) vzato žalobkyně doložila listinnými důkazy existenci dlužné jistiny toliko ve výši 8 609,25 Kč, jak se podává ze srpnového výpisu z předmětného účtu. Veden zásadou hospodárnosti řízení nicméně soud žalobkyni nevyzýval k doplnění důkazů, neboť je zjevné, že ve zbývajícím rozsahu představuje dlužnou jistinu souhrn poplatků (cen) za vedení účtu, až do zesplatnění úvěru dne [datum]. 6. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. 7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.