19 C 244/2020-39 — Okresní soud v Domažlicích

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku [částka], omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu kupní ceny za dvě tzv. koncová zařízení, jež si žalovaná od žalobkyně odkoupila. 3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět. 4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalované bylo poskytnuto jednak tzv. koncové zařízení – [údaje o zařízení] s tím, že kupní cenu ve výši [částka] žalovaná – po akontaci ve výši [částka] – bude splácet v rámci osmnácti měsíčních splátek ve výši [částka], jednak tzv. koncové zařízení – [údaje o zařízení] s tím, že kupní cenu ve výši [částka] žalovaná – po akontaci ve výši [částka] – bude splácet v rámci čtyřiadvaceti měsíčních splátek ve výši [částka]. 5. Z provedených listinných důkazů, resp. žalovanou nevyvrácených tvrzení žalobkyně přitom vyplývá, že žalovaná z titulu shora specifikovaných dvou kupních smluv dluží žalobkyni žalobkyní žalovanou částku, neboť se dostala do prodlení se splácením dohodnutých splátek. 6. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený inominátními smlouvami ze dne [datum] a [datum], jež v rozhodných ujednáních obsahově odpovídají kupní smlouvě, kterou upravují ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako (absolutně) neplatnou; nárok žalobkyně tak vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou. 7. Protože žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužná částka za poskytnuté koncové zařízení nezaplatila, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět, když současně – veden zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest – vyšel z petitu návrhu, ve kterém žalobkyně nepožadovala přiznání zákonného úroku z prodlení. 8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši [částka], tři režijní paušály v celkové výši [částka] podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.