19 C 245/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 268 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o úvěru ze dne [datum], [číslo]. 2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně, byť pouze fikcí ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. 3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal úvěr ve výše 1 000 Kč, přičemž jej měl splatit do [datum] s tím, že právní předchůdkyni žalobkyně„ vrátí“ částku 1 268 Kč, tedy že za poskytnutý úvěr zaplatí poplatek ve výši 268 Kč, jak bylo ujednáno v čl. 2 smlouvy. Podle (žalovaným nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaný na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradil. Z důvodu procesní pasivity žalovaného, jenž v rozporu se zásadou vigilantibus iura patrně nemá zájem přebírat poštu na adrese trvalého pobytu, pročež se k žalobě nikterak nevyjádřil, tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 1 000 Kč, a že se zavázal za poskytnutý„ úvěr“ zaplatit poplatek ve výši 268 Kč. 5. Jelikož daný smluvní vztah je třeba vždy hodnotit v širším kontextu, soud zohlednil komplexně veškerá relevantní ujednání inkriminované smlouvy, pročež dospěl k závěru, že danou smlouvu – při šetření zásady in favorem negotii – je třeba hodnotit nikoliv jako úvěrovou smlouvu (jelikož v ní fakticky absentuje podstatné ujednání tohoto smluvního typu – ujednání o úroku), ale jako inominátní smlouvu, na jejímž základě se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit vedle zapůjčené sumy 1 000 Kč poplatek ve výši 268 Kč. Jelikož tak dosud (patrně) neučinil, je třeba jej k tomu zavázat tímto rozsudkem. 6. Ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 268 Kč přitom není podle mínění soudu – vzhledem ke skutečnosti, že šlo o zcela krátkodobý„ úvěr“ – nutno označit za (absolutně) neplatné. 7. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku taktéž zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Soud proto prvním výrokem uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1 268 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. 9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla plně úspěšná se svým nárokem, a tudíž jí přísluší náhrada nákladů řízení v jí požalované výši, tedy vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy částka 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 489 Kč.