19 C 252/2020-24 — Okresní soud v Domažlicích

1. Shora uvedené výroky rozsudku podepsaný soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) stručně odůvodňuje následujícím způsobem. 2. Žalobkyně se svého nároku po žalované dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění ke dni [datum]; ve smlouvě bylo ujednáno měsíční pojistné ve výši 692 Kč, jež bylo posléze dne [datum] změněno na měsíční pojistné ve výši 1 001 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně neuhradila pojistné za období od [datum] do [datum]. 3. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. 4. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovanou jako pojištěným byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo„ [název pojištění]“. Povinností žalované bylo plnit řádně pojistné, žalovaná však pojistné řádně neuhradila, a tato skutečnost byla důvodem zániku pojištění ke dni [datum]. Za uvedené období tak vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni pojistné v celkové výši 4 632 Kč (včetně tzv. stornopoplatku ve výši 350 Kč a poplatku za upomínání ve výši 300 Kč). 7. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvu, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalované bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaná si tyto povinnosti řádně a včas v rozhodném obdobní nesplnila, a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojistného, přičemž tím ovšem žalované nezanikla povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 8. Prvním výrokem proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 9. Pro pořádek, a žalované případně na vysvětlenou soud uvádí, že v důsledku procesní pasivity žalované nebyl v řízení prostor pro úvahu, zda zde není okolnost, jež by mohla zpochybňovat existenci její vůle předmětnou pojistnou smlouvu vskutku uzavřít, a nezbylo než dovodit, že žalovaná jako osoba průměrného rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku měla skutečně zájem danou pojistnou smlouvu, na jejímž základě se pojištěný zavazuje k periodické platbě měsíčního pojistného, uzavřít. Jakkoli proto soud nepřehlédl, že žalovaná byla od počátku v prodlení s platbami měsíčního pojistného, kterážto skutečnost by mohla vést k úsudku, že žalovaná v zásadě neměla vůli tuto smlouvu vůbec uzavřít, musel za dané procesní situace uzavřít, že žalovaná měla vůli„ mít“ životní pojištění a že se tedy platně zavázala ujednané pojistné řádně, včas a pravidelně platit. 10. Soud proto žalobě – i v důsledku absence jakékoliv procesní obrany žalované – v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhláška č. 177/1996 Sb. a náhradu za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 %. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám [údaje o zástupci]. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť se neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně (nezřídka zastoupené Mgr. [jméno] [příjmení]) totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.