5 C 102/2021-29 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně, jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba], se domáhá po žalovaném zaplacení dluhu poskytnutém na základě smlouvy ze dne [datum] ve výši 2 700 Kč se sjednáním poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 884,14 Kč při splatnosti [datum]. Protože žalovaný svůj závazek zaplatit poskytnuté finanční prostředky a sjednaný poplatek nesplnil, nárokuje žalobkyně zaplacení poté, co pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni k zaplacení celkové částky 5 584,14 Kč a nárok dokládá formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru č. [číslo] ze dne [datum] dokladem o poukázání částky na účet žalovaného pod variabilním symbolem [číslo], výzvou k úhradě, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování, oznámením postoupené pohledávky žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek, výpisy z obchodního rejstříku. K nařízenému jednání se účastníci omluvili, když žalovaný souhlasil s jednáním a rozhodnutím v nepřítomnosti pro pracovní zaneprázdnění v SRN. Soud proto vycházel z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru shora označenou [datum], na základě které mu byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 2 700 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 2 884,14 Kč při možnosti slevy tohoto poplatku, pokud bude částka vrácena řádně a včas, kdy poplatek po slevě činil 1 102,14 Kč. Úvěr byl splatný [datum]. Žalovaný svůj závazek neplnil, žalobkyně se tedy domáhá zaplacení celkové částky ve výši 5 884,14 Kč, tedy poskytnutých finančních prostředků ve výši 2 700 Kč a sjednaného poplatku. Pokud jde o uzavřenou smlouvu komunikačními prostředky na dálku, považuje soud za nesporné, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 700 Kč a to na dobu 1 měsíce, když závazek byl splatný [datum]. Žalovaný neprokázal, že by svůj závazek splnil, když není možné ujednání účastníků považovat za smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 obč. zák., neboť s ohledem na poskytnutou částku a sjednaný poplatek není zřejmé, jaká úroková sazba a výše úroků byla mezi účastníky ujednána, byť se ve smlouvě zmiňuje 40 % roční úroková sazba. Vzhledem k tomu, že poplatek 2 884,14 Kč rozhodně neodpovídá 40 % úrokové sazbě nehledě na to, že i sjednaný poplatek při slevě neodpovídá roční úrokové sazbě, neboť sleva byla sjednána pouze pro dodržení splatnosti, která byla 1 měsíc, nelze považovat ujednání za smlouvu o úvěru, jako ujednání platné. Proto nevrácené finanční prostředky ukládá soud žalovanému k úhradě pro bezdůvodné obohacení dle § 2991 obč. zák. a to spolu s úroky z prodlení z této částky dle § 1970 obč. zák., ve výši stanovené prováděcími předpisy. Pokud jde o zbývající částku, posuzuje soud toto ujednání jako neplatné pro nesrozumitelnost a neurčitost, neboť není zřejmé, jaká část byla ujednaná jako úrok, jaká část jako poplatek administrativní, popřípadě jiný, nebo co ujednání o souhrnném poplatku obsahovalo a to i s ohledem na dobu, na kterou byly finanční prostředky poskytnuty. Soud tedy posuzuje tuto částku jako ujednání neplatné a v podstatě odporující dobrým mravům, neboť sjednaný poplatek představuje 106,82 % je jak ujednáním nemravným, ale především nesrozumitelným s ohledem na to, že není zřejmé, co měly být úroky, popřípadě jiné poplatky. Proto v tomto rozsahu je žaloba zamítána včetně příslušenství. Výrok o náhradě nákladů řízení se řídí předpoklady § 142 odst. 1 o. s. ř, kdy ve sporu byl úspěšný žalovaný, avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl dle citovaného ustanovení á contrario.